Zmizení Amelie Earhart zůstává jednou z největších záhad v historii letectví. Tato průkopnice se v roce 1937 vydala na cestu kolem světa, kterou však nedokončila. Její poslední rádiové zprávy z Pacifiku naznačovaly, že se blíží k Howlandovu ostrovu, ale tam nikdy nedorazila. Navzdory masivnímu pátrání v době jejího zmizení ani s pozdějším využitím moderních technologií se nepodařilo nalézt trosky jejího letadla, ani stopu po ní samotné.
Letos v lednu vzbudila rozruch společnost Deep Sea Vision, která tvrdila, že její sonar zachytil na dně Pacifiku objekt ve tvaru letadla. Odborníci nadšeně hlásili, že by mohlo jít o dlouho hledaný stroj Lockheed 10-E Electra – poslední letoun, kterým Amelia letěla. Bohužel další průzkum odhalil pravdu, která zklamala nejen odborníky, ale i veřejnost. Objekt je ve skutečnosti přírodním skalním útvarem, který svým tvarem a velikostí ztracené letadlo jen připomíná.
Pátrání probíhalo v náročných podmínkách – domnělý objekt se nacházel 4 877 metrů pod hladinou. Bylo nasazeno autonomní podvodní plavidlo vybavené pokročilou sonarovou technologií, které mapovalo dno oceánu. Výsledné snímky sice zprvu budily naději, ale detailní analýza obrázků ve vysokém rozlišení nakonec odhalila, že se jedná o přirozený útvar.
Nejkrutější vtip přírody
Útvar leží přibližně 161 kilometrů od Howlandova ostrova, kam měla Earhart dorazit na doplnění paliva. Autonomní podvodní plavidlo vytvořilo jeho detailní mapu a poskytlo snímky ve vysokém rozlišení. Na základě těchto dat bylo zřejmé, že naděje na nalezení letadla byly plané.
Detailní snímek skalního útvaru
Šéf Deep Sea Vision Tony Romeo útvar nazval „nejkrutějším vtipem přírody“. Sám poznamenal: „Je to, jako by někdo záměrně poskládal ty kameny tak, aby nás zmátly. Člověk by aspoň čekal nějaký jiný vrak, třeba lodě nebo staršího letadla.“ Tento úkaz ukazuje, jak příroda dokáže vytvořit útvary, které klamou nejen lidské oko, ale i moderní technologie.
Zakladatel společnosti Nauticos David Jourdan přirovnává pátrání po letadle k hledání kontaktní čočky na fotbalovém hřišti. Jourdan už při původním oznámení objevu upozorňoval, že „sonarové snímky mohou být zavádějící.“
Celkem bylo prohledáno přes 19 000 kilometrů čtverečních oceánu. Každý sonarový snímek mohl přinést záblesk naděje, ale současně i frustraci. Jak ukázal případ skalního útvaru, ani ty nejpokročilejší technologie nemusejí být zcela přesné a jednoznačné.
Podaří se vrak najít?
Navzdory zklamání se šéf Deep Sea Vision Tony Romeo nevzdává. „Každé selhání nás posouvá blíž k cíli,“ prohlásil optimisticky. Příběh fascinující ženy a jejího neúspěšného letu kolem světa stále přitahuje nové generace výzkumníků a fanoušků letectví. Pokroky v technologiích a analýze dat dávají naději, že jednoho dne tajemství zmizení Amelie Earhart odhalíme.
Amelia Earhart nebyla jen odvážnou pilotkou, ale i symbolem ženské emancipace. Jako první žena sama přeletěla Atlantik a během své kariéry lámala letecké rekordy. Její zmizení vzbudilo nejen soucit, ale i řadu konspiračních teorií. Dle některých z nich měla být údajně špionkou, zajatkyní japonské vlády či ženou, která se rozhodla „zmizet“ a začít nový život.
Pátrání po vraku letadla Amelie Earhart není jen otázkou uzavření jedné z největších leteckých záhad. Jde také o pokrok ve vědeckých a technologických postupech, které umožňují průzkum nedostupných oblasti naší planety. Pro mnohé je to výzva, která stojí za investovaný čas.
Zdroje: edition.cnn.com, independent.co.uk, nbcnews.com.