Místo Slonovinového muže mají archeologové Slonovinovou dámu | Foto: Museu de Prehistòria de València, CC BY-SA 4.0

Foto: Museu de Prehistòria de ValènciaCC BY-SA 4.0

Místo Slonovinového muže mají archeologové Slonovinovou dámu

  • Před pěti tisíciletími stála v čele mocné a bohaté společnosti doby měděné žena stará zhruba dvacet let
  • Byla zřejmě zakladatelkou nového náboženského kultu, v kterém hrála důležitou roli rumělka
  • Své výsadní společenské postavení si zřejmě tvrdě odpracovala

Archeologická lokalita Valencina de la Concepción-Castilleja de Guzmán leží na jihozápadě Španělska jen pár kilometrů západně od Sevilly.  V roce 2008 tam španělští archeologové objevili pět tisíc let starý hrob a v něm hotový poklad - slonovinu, jantar, korálky ze skořápek pštrosích vajec a křišťálovou dýku.

Vědci předpokládali, že vše patřilo vladaři tehdejší Iberie. Velkým množstvím předmětů ze slonoviny si vysloužil přezdívku Slonovinový muž. Jak ale ukazují výsledky nedávno publikované studie z vědeckého časopisu Scientific Reports, ve vladařském hrobu z doby měděné byla pohřbena žena. A tak se vladař Iberie dočkal přejmenování na Slonovinovou dámu. 

Archeolog Roberto Risch z Universidat Autonoma de Barcelona, který se na studii nepodílel, říká v rozhovoru pro vědecký týdeník Science: „Výsledky této studie potvrzují to, co mnozí tušili. Pravěké ženy se těšily velké autoritě a prestiži. To staví na hlavu nedávné představy o vůdčích rolích mužů, ale mnohem lépe to zapadá do našeho současného chápání poměrů, jaké vládly v době měděné v západním Středomoří.“

Osídlení archeologické lokality Valencina, jak se dlouhý název obvykle zkracuje, dosáhlo největšího rozmachu v době měděné, tedy mezi lety 3200 př. n. l. a 2200 př. n. l. Tehdy tu lidé žili na ploše 450 hektarů. Roberto Risch o této archeologické lokalitě hovoří jako o „New Yorku Evropy“.

Hromadilo se tu bohatství z lovu i zemědělství, což podle Rische nastartovalo éru závratného vzestupu a rozmachu. Valencina se stala centrem obchodu. Jasně to dokazují komodity, jako je jantar nebo slonovina, které sem doputovaly ze vzdálených míst.

Pokračování 2 / 3

Jedinečný hrob

Většina tehdejších obyvatel Pyrenejského poloostrova byla pohřbena ve skupinových hrobech. V hrobu s bohatými dary objeveném v roce 2008 však bylo pochováno pouze jedno tělo.

„Na základě kostry, která nebyla dobře zachovalá, jsme se zpočátku domnívali, že se jedná o muže," říká spoluautor studie archeolog Leonardo García Sanjuán z Universidad de Sevilla.

Tým vedený Sanjuánovou kolegyní Martou Cintas-Peñaovou z Universidad de Sevilla neměl při definitivním určení pohlaví dávného nebožtíka lehkou úlohu. Vědci nemohli použít obvyklé genetické analýzy, protože horké španělské klima má za následek rychlý rozklad DNA. Proto se tým rozhodl využít novou techniku, která zkoumá protein amelogenin ze zubní skloviny. Ten je podobně jako jiné proteiny k působení vyšších teplot mnohem odolnější než DNA.

Gen pro tvorbu amelogeninu leží na mužském a ženském pohlavním chromozomu. Tyto geny nejsou zcela totožné a vyrábí se podle nich odlišitelné proteinové molekuly amelogeninu. Muži s pohlavními chromozomy X a Y mají obě verze genu a vyrábějí oba typy amelogeninu.

Ženy mají dvojici chromozomů X a v jejich zubech se proto nachází jen jedna varianta tohoto zubního proteinu.  Analýzou proteinů amelogeninu ze dvou zubů vědci potvrdili, že v hrobě připisovaném Slonovinovému muži byla pochována žena.

„Pohřeb Slonovinové dámy vyčnívá o hlavu a ramena nad všemi ostatními pohřby z této doby. Neznáme žádný jiný mužský nebo ženský pohřeb, který by se mu vyrovnal," konstatuje člen výzkumného týmu García Sanjuán.

Z kostry vědci vyčetli, že Slonovinová dáma zemřela ve věku pouhých 17 až 25 let. Vědci předpokládají, že své bohatství a postavení nezdědila, protože v dětských pohřbech z této doby chybí hrobové předměty, což naznačuje, že prestiž se nepředávala z generace na generaci.

Archeologové se domnívají, že Slonovinová dáma měla jedinečné schopnosti, kterými vynikala nad ostatními členy tehdejší společnosti. Není pochyb o tom, že si své výsadní postavení zasloužila a nepřišla k němu snadno. Její kosti nesou neklamné stopy zátěže tvrdou fyzickou prací.

„Byla to vůdkyně, která šla příkladem," říká García Sanjuán. "Nežila v pohodlí a v přepychu."

Pokračování 3 / 3

Zakladatelka rumělkového kultu?

Slonovinová dáma z Valenciny představuje i nadále záhadu. V její hrobce se našel celý sloní kel, který pochází z afrického kontinentu. Jak se k němu dostala? Dovezla si ho snad sama z Afriky? Nic nenasvědčuje tomu, že by v Africe strávila delší dobu. Izotopové složení jejích kostí napovídá, že prožila většinu života v okolí Valenciny. Pokud ale přeci jen cestovala na kratší dobu do jiných oblastí, mohla tím získat společenský vliv.  Mobilita s sebou velmi často nesla i moc.

V blízkosti těla Slonovinové dámy byly nalezeny chemické sloučeniny svědčící o tom, že nebožce položili pozůstalí do hrobu víno, konopí a sulfid rtuťnatý čili cinabarit (starším názvem rumělku), který byl používán jako pigment pro nejrůznější rituály. To podle autorů studie v Scientific Reports může znamenat, že Slonovinová dáma byla významnou aktérkou náboženských obřadů.

Tato teorie je zajímavá v souvislosti s nedaleko ležícími hroby z doby měděné. Je to kopulovitá stavba, která se nachází asi sto metrů jižně od hrobu Slonovinové paní. Nebožtíci z této hrobky se jako jediní blíží bohatstvím pohřebních darů Slonovinové paní. Hroby jsou o dvě až tři generace mladší než hrob Slonovinové paní a 15 z 20 osob pohřbených v největší komoře byly ženy ve věku 20 až 35 let.

Některé ženy byly oblečeny do složitých oděvů z korálků vyřezaných z mořských mušlí. Všechny měly v kostech velmi vysoký obsah rtuti, což vědci připisují častým kontaktům s cinabaritem. Archeologové se proto domnívají, že se mohlo jednat o kněžky a Slonovinová dáma mohla být zakladatelkou cinabaritového náboženského kultu.

Ať už se Slonovinová dáma a další ženy z Valenciny zabývaly čímkoli, dokazují, že dlouholeté přesvědčení odborníků o druhořadé společenské roli pravěkých žen neodpovídá skutečnosti.

Určitě si přečtěte

Články odjinud