Místo žhavého pekla globálního otepleni možná přijde mrazivé sevření nové doby ledové

Světové oceány jsou v neustálém pohybu. Masy vod se ohřívají a ochlazují, mění se v nich obsah solí a podle toho se drží buď na hladině nebo naopak klesají do hlubin. Vzniká tak tzv. termohalinní cirkulace. Ta určuje klima nejen na moři a v přímořských oblastech, ale také daleko ve vnitrozemí.

Světu hrozí „vlhká žárovka.“ Měla dorazit až v polovině století, ale už je tu

Celé kontinenty se ohřívají nebo naopak ochlazují díky teplým či studeným mořským proudům.  Velké klimatické změny souvisejí se změnou cirkulace vody v mořích a oceánech. Dnes nám to v trochu umírněnější formě názorně demonstrují jevy El Niño a La Niña v Tichém oceánu.

Už brzy můžeme být svědky změny v cirkulaci mořských proudů, která El Niño a La Niñu zcela zastíní. Mohutný oceánský proud, který při svém pohybu kolem světa některé kontinenty ohřívá a jiné ochlazuje, se může zhroutit mnohem dřív, než vědci až doposud předpokládali.

Kolaps proudů by mohl nastat už za dva roky. K takovému závěru došli ve své studii publikované vědeckým časopisem Nature Peter Ditlevsen a Susanne Ditlevsenová z university v Kodani. Pokud jimi předvídaný kolaps skutečně nastane, vyvolá to chaotické změny počasí po celém světě.

Slábnoucí AMOC

Už dříve se objevily studie, které prokazovaly, že systém proudů známý jako Atlantická meridionální cirkulace (zkráceně AMOC z anglického Atlantic Meridional Overturning Circulation) slábne a je nejslabší za posledních tisíc roků.

Zpomalování mořských proudů v Atlantiku může mít katastrofální následky, varuje německá studie

Autoři těchto studií ale považovali za nepravděpodobný kolaps AMOC do konce 21. století. V nové studii se Ditlevsen a Ditlevsenová pokusili jako první určit přesnější termín kolapsu AMOC. Vyšlo jim, že tuhle katastrofu můžeme očekávat kdykoli mezi lety 2025 a 2095.

Systém oceánských proudů AMOC (zkratka se vyslovuje stejně jako nechvalně proslulé tropické šílenství) funguje jako obří mořský dopravník. Teplou vodu ohřátou na hladině v rovníkové oblasti transportuje na vzdálenost tisíců kilometrů až do Arktidy. Voda cestou postupně chladne a houstne, takže nakonec klesá ke dnu.

V hloubce putuje zpět k jihu, kde opět vystoupá k hladině. Golfský proud valící se z Mexického zálivu napříč Atlantikem k Evropě je jednou ze součástí AMOC. Další větve má systém na jižní polokouli. AMOC rozvádí teplo z tropů po celém Atlantském oceánu a je tak důležitou součástí regulace pozemského klimatu. Teplá voda, kterou přináší do severního Atlantiku, například zajišťuje mírné zimy pro značnou část Evropy.

Lekce zvaná mladší dryas

Zpomalené proudění vody v AMOC může být vyvoláno přirozenými výkyvy zemského klimatu. Jeho současné „zlenivění“ však vědci připisují především klimatickým změnám způsobeným činností člověka. Počítačové modely simulující vývoj klimatu do budoucna naznačují, že pokračující oteplování by mohlo způsobit rozvrat celého systému AMOC. Hlavní roli přitom sehrává tání ledu.

Z obrovské masy grónských ledovců se do severního Atlantiku odlomí ročně 250 miliard tun ledu, který následně roztaje. Uvolňování ledu z Grónska nabývá na intenzitě a příliv studené, sladké vody do moře působí na proudění AMOC jako písek v ozubeném soukolí.

V minulosti už přílivem studené sladké vody do severního Atlantiku ke kolapsu AMOC došlo. Naposledy se tak stalo před 12 900 roky a výsledkem bylo citelné ochlazení známé jako mladší dryas. Voda vzniklá na konci poslední doby ledové táním pevninských ledovců se na severoamerickém kontinentu nahromadila v obřím jezeře Agassiz, odkud se pak najednou uvolnila. Její příval do Atlantiku rozvrátil AMOC a vyvolal prudké ochlazení.

V severním Atlantiku klesly na 1300 let teploty až o 10 °C. Vědci se obávají, že co se stalo v minulosti, to se může opakovat už v nebezpečně blízké budoucnosti. Kdy ale k takovému klimatickému zvratu dojde, je předmětem intenzivní vědecké debaty.

Až doposud z klimatických modelů vyplývalo, že AMOC bude v příštích desetiletích nadále slábnout, ale je nepravděpodobné, že by zkolaboval během příští stovky let. Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (The Intergovernmental Panel on Climate Change, zkratkou IPCC)  ve své poslední hodnotící zprávě uvedl, že existuje „střední jistota“, že AMOC do konce 21. století nezkolabuje.

Někteří vědci, např. oceánolog David Thornalley z londýnské University College, však tvrdí, že standardní klimatické modely IPCC oslabení AMOC podceňují a nejsou pak s to podchytit jeho náhlé změny včetně kolapsu.

Doba ledová místo oteplení

Kolaps AMOC by měl rozsáhlé globální následky. Podle Thornalleyho by se v některých částech Evropy výrazně ochladilo, a to až o 5 nebo 10 °C. Pásma tropických dešťů by se přesunula, což by v některých regionech vedlo k intenzivnějším suchům a jinde zase k vyšším úhrnům srážek včetně těch přívalových, jež s sebou přinášejí rozsáhlé záplavy. V severním Atlantiku může dojít k výraznému zvýšení hladiny moří.

Kdyby AMOC přestal s transportem obrovských vodních mas, mohl by Atlantický oceán absorbovat méně oxidu uhličitého z atmosféry. Do některých jeho částí by se dostávalo méně kyslíku. To vše by vyvolalo rozsáhlé změny mořských ekosystémů, jejichž charakter, rozsah i dopady se dají předem jen stěží odhadnout.

Skutečně může k těmto drastickým změnám dojít už během několika příštích desetiletí nebo dokonce jen za několik málo let? Peter Ditlevsen a Susanne Ditlevsenová došli ve své studii k závěru, že AMOC zkolabuje s poměrně vysokou pravděpodobností ještě v tomto století a kolaps se možná poprvé projeví už za dva roky.

Slabiny studie

Zjištění dánských vědců je v rozporu s většinou předchozích studií. Thornalley ale upozorňuje, že klimatické modely mohou oslabování AMOC podceňovat. To však podle něj neznamená, že by nová studie stávající náhled na stabilitu AMOC jednoznačně vyvrátila.

„Ne, nemyslím si, že jedna studie převrací dosavadní náhled na stabilitu AMOC. Na tyto nové výsledky bychom měli pohlížet s určitou skepsí,“ nabádá David Thornalley.

Studie dánských vědců využívá jiný přístup než předchozí modelování stability AMOC. Ditlevsen a Ditlevsenová vycházejí z pozorování teploty mořské hladiny v jedné oblasti severního Atlantiku a pomocí statistické metody na základě těchto dat extrapolují budoucnost celého oceánského systému.

Tento přístup má podle odborníků svá pro a proti. Není totiž vůbec jisté, jestli lze AMOC v celé jeho složitosti spolehlivě prezentovat pozorováním z jedné jediné oblasti oceánu. Celý systém AMOC sledují vědci zhruba deset let. Přitom ale potřebují výsledky dlouhodobějších sledování, která jsou k dispozici jen z omezeného počtu lokalit.

David Thornalley poukazuje i na další nejistoty nové studie. Ta dává teploty povrchu moře z jedné oblasti v severním Atlantiku do přímé souvislosti se změnami AMOC. Změna teplot ale nemusí být vyvolána jen změnami AMOC a pokud se tu uplatňují větší měrou i jiné faktory, pak jsou závěry studie dánského dua nespolehlivé.

Konec zemědělství?

Klimatolog Stefan Rahmstorf z Postupimského ústavu pro výzkum změny klimatu upozorňuje, že na rychlejší slábnutí AMOC nepoukazuje jen dánská studie. Připomíná studii svého týmu z roku 2021 a další studii z roku 2022, které rovněž naznačují, že AMOC se může blížit bodu zvratu, který by mohl urychlit případný kolaps. Žádná z těchto studií ale neuvádí, že by k úplnému kolapsu AMOC mohlo dojít během několika let.

„Jednotlivé studie mají vždy své slabiny a svá omezení, ale když několik studií s různými daty a odlišnými metodami ukazuje na bod zvratu, který je již poměrně blízko, myslím, že je třeba brát toto riziko velmi vážně,“ tvrdí Rahmstorf.

Jiní vědci ale poukazují na fakt, že není úplně jasné, jak se bude AMOC chovat, až zeslábne. Je možné, že celý systém ani potom nezkolabuje. Není už ale pochyb o tom, že AMOC má problémy. Stále však existuje mnoho nejasností ohledně jeho dalšího vývoje, zejména časového harmonogramu pro případný kolaps.

Pokud by se ale závěry dánské studie potvrdily, pak máme vážné důvody ke znepokojení. Ochlazení klimatu až o 10 °C by nás postavilo před problémy, které by byly ještě horší než předvídané globální oteplení. Za těchto teplot například přestane fungovat naše současné zemědělství a obživa rostoucí populace bude představovat zcela zásadní existenční problém.