Naše tělesná teplota se za normálních podmínek pohybuje v rozmezí 35 až 38 stupňů Celsia – záleží na denní době a také na tom, kam přesně teploměr umístíte. Málokdo ale ví, že většinu tohoto tepla produkují mitochondrie, tedy „buněčné elektrárny“.
Odborníci si už nějakou dobu lámou hlavu nad tím, jak horké mohou být samotné mitochondrie. Tuto otázku je poměrně složité zodpovědět, nicméně Pierre Rustin a jeho kolegové z organizace ISREM se domnívají, že se jim to podařilo.
Dotyční badatelé pracovali s fluorescenčním barvivem citlivým na změny teploty (při ochlazení se rozjasní) a Petriho miskami s kulturami lidských ledvinových a kožních buněk, jejichž teplota k byla udržována na 38 stupních Celsia.
Jakmile mitochondrie začaly být aktivní, barvivo ztmavlo. To naznačuje, že jejich teplota stoupla o 7 až 12 stupňů Celsia, tedy o v průměru o 10 stupňů Celsia. Získat tento výsledek ovšem bylo mnohem obtížnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
„Naše závěry jsme publikovali ve vědeckém časopise asi až po dvou letech nepřetržité činnosti – tak dlouho nám trvalo se o nich ubezpečit,“ komentoval to Rustin.
Podle jiných vědců je ale tvrzení o takto horké mitochondrii značně odvážné. Předchozí odhady, založené na matematických výpočtech, totiž naznačovaly, že teplotní rozdíl mezi těmito organelami a zbytkem buňky je nesrovnatelně menší. Například biochemik Nick Lane z University College London v dané souvislosti upozornil na to, že barvivo může být teoreticky ovlivněno i molekulárním pohybem. „Pochybuji o tom, že teplotní rozdíl 10 stupňů Celsia by měl být brát doslovně. Ale mělo by to být bráno seriózně,“ napsal.
Zdroj: The Washington Post
