Foto: Chen Xiaodian

Foto: Chen Xiaodian

Foto:  ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0

Foto: ESO/Y. Beletsky, CC BY 3.0

Foto:  Steve Jurvetson ,  CC BY 2.0

Foto: Steve Jurvetson, CC BY 2.0

Foto:  ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0

Foto: ESO/Y. Beletsky, CC BY 3.0

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto: NASA

Foto:  ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0
Foto:  Steve Jurvetson ,  CC BY 2.0
Foto:  ESO/Y. Beletsky ,  CC BY 3.0
Foto: NASA
6
Fotogalerie

Mléčná dráha je pořádně zkroucená

  • Jak vlastně vypadá Mléčná dráha?
  • Astronomové nedávno přišli na to, že není obyčejným diskem
  • Ve skutečnosti je notně zprohýbaná

Ve vesmíru pozorujeme ohromné množství galaxií. Obvykle je máme v našich přístrojích jako na talíři a můžeme si je důkladně prohlédnout. Některé galaxie ale z různých důvodů moc dobře pozorovat nemůžeme. A je mezi nimi bohužel i naše domácí galaxie, tedy Mléčná dráha. Důvod je nasnadě. Žijeme uvnitř Mléčné dráhy, takže pro její pozorování nemáme potřebný výhled.

Nicméně, astronomové se snaží podobu Mléčné dráhy rozmanitými postupy rekonstruovat a zjistit, jak vlastně naše Galaxie vypadá. Snaží se o to i čínský astronom Licai Deng z Národních astronomických observatoří Čínské akademie věd, který se svými kolegy nedávno přišel na to, že Mléčná dráha není obyčejným diskem, ale že je ve skutečnosti notně zprohýbaná.

Toto zprohýbání se projevuje hlavně na okrajích Mléčné dráhy, kde slábne působení gravitační síly z centrální části Galaxie. Na okrajích má podle Denga a spol. dokonce na průřezu tvar velkého písmene „S“. Badatelé jsou přesvědčeni, že jejich výzkum přináší cenné informace pro studium pohybu hvězd v Mléčné dráze i studium samotného vzniku naší Galaxie.

V centru je supermasivní černá díra

V centru Mléčné dráhy se nachází supermasivní černá díra o hmotnosti něco přes 4 miliony Sluncí, která je obklopená miliardami hvězd a podle všeho rovněž velkým množstvím doposud nepoznané temné hmoty.

Díky tomu působí galaktické centrum velkou přitažlivou silou na celý zbytek Mléčné dráhy. Okraje Galaxie jsou ale vzdálené asi 100 tisíc světelných let, takže není divu, že tam gravitaci docházejí síly.

Deng a jeho tým k výzkumu použili speciální typ hvězd, takzvané cefeidy. To jsou pulsující proměnné hvězdy, jejichž pulsy jsou těsně závislé na její absolutní magnitudě, tedy i zářivém výkonu. Díky tomu je z „blikání“ takové hvězdy možné určit její vzdálenost se slušnou přesností.

Proto se cefeidy používají jako standardní svíčky při měření vzdáleností ve vesmíru, až do vzdáleností, kdy jsou ještě cefeidy zřetelné. Deng s kolegy analyzovali celkem 1 339 cefeid a z jejich vzdálenosti od nás rekonstruovali tvar Mléčné dráhy v okrajových částech galaktického disku.

Určitě si přečtěte

Články odjinud