V našem regionu používáme k satelitní navigaci především americký systém Navstar GPS, evropské Galileo, ruský Glonass a čínský navigační systém, které mají v podstatě globální pokrytí. Občas ale můžete narazit i na exotičtější signál.
Je to případ zejména japonského systému QZSS (třeba v letadle) a časem by mohla přibýt i Indie. Jak Japonsko, tak i Indie mají totiž svůj vlastní lokální satelitní systém. Jmenuje se Navic, Indie jej buduje poslední dekádu a dnes už má na orbitě 7 družic.
V Česku na mobilu zachytíte signál ze čtyř globálních navigačních systémů Navstar GPS (USA), Glonass (Rusko), Galileo (EU) a Beidou/Compass (Čína)
Jelikož se jedná povětšinou o geostacionární satelity, pokrývají především Indii a okolní země. Při cestách na dovolenou byste nicméně mohli napříště zachytit i jejich signál. Budete k tomu ale potřebovat nový telefon, současné mobilní čipsety jej totiž ještě nepodporují.
Navic zamíří na mobilní telefony
Výhledově by se to ale mělo změnit, Indové se totiž dohodli s Qulacommem, který integruje přijímací protokol Navicu i do svých vybraných mobilních SoC, které se objeví především na tamním trhu.
Odchylka v určení polohy Navicu loni v létě
Podobně jako u ostatních satelitních navigačních systémů i v tomto případě se jedná o systém se dvěma komunikačními protokoly. Zatímco veřejný by měl dosahovat přesnosti okolo 5 metrů, přesnost vojenského protokolu se počítá na desítky centimetrů.
Jen pro srovnání, evropské Galileo v plné funkčnosti očekává v otevřené verzi přesnost okolo 1 metru a pro speciální aplikace (integrované záchranné systémy/SOS, policie, geodézie, doprava) centimetrovou přesnost.
Byť má Galileo globální pokrytí a svůj Navstar postupně modernizují i Američané, pro Indii bylo vybudování vlastního regionálního systému otázkou národní cti a také vojenské nezávislosti – zejména s ohledem na dlouholetou nevraživost se sousedním Pákistánem a spory o Kašmír.