Chcete zklidnit naštvanou divokou šelmu? Zapomeňte na pepřové spreje a vsaďte se na oxytocin. Tak by šly s nadsázkou parafrázovat výsledky studie týmu vedeného americkým zoologem Craigem Packerem z University of Minnesota zveřejněné ve vědeckém časopise iScience. Oxytocin stříknutý na čumák výrazně zklidnil agresivní lvy.
Oxytocinu se lidově přezdívá hormon lásky. Jeho molekulu tvoří krátký řetízek devíti aminokyselin. Syntetizuje se v části mozku zvané hypotalamus, odkud putuje do hypofýzy. Tam se dostává do krevního oběhu a podílí se na regulaci řady životních funkcí. Vyvolává například stahy děložní svaloviny na začátku porodu, účastní se procesů důležitých pro uvolnění mléka z mléčné žlázy.
Jako hormon lásky se oxytocin označuje pro svou schopnost posilovat mezilidské vztahy, např. vazbu mezi novorozencem a jeho matkou. U lidí zvyšuje empatii a napomáhá tak k lepším vztahům v kolektivech. Oxytocin sehrává významnou roli dokonce i při navození pevného vztahu mezi psem a jeho pánem.
Není divu, že se hormon lásky zkouší ve sprejích jako prostředek pro úlevu od mnoha psychických potíží včetně duševních depresí. Packer a jeho spolupracovníci se rozhodli posílit oxytocinem „kolektivního ducha“ mezi lvy chovanými v zoologické zahradě.
Oxytocin dělá z rivalů kamarády
Návštěvníkům zoo se výslovně zakazuje krmit zvířata. Snahy přilákat na milovanou potravu zvíře k okraji výběhu tak, aby se s ním návštěvník dostal do bližšího kontaktu, jsou vyložený hazard. V řadě případů končí těžkým zraněním či dokonce smrtí.
Přesně to však Packer se svými kolegy podnikal. Lákali k sobě lvy na syrové maso a snažili se jim nastříknout na čumák ze spreje oxytocin. Chovali se přitom jako profesionálové a ani Packer ani nikdo z jeho týmu tak nedošli žádné újmy.
Čumák je ideální místo pro aplikaci oxytocinu, protože z nosní sliznice proniká do trojklanného nervu a čichového nervu a odtud se dostává přímo do mozku. Pokud koluje oxytocin krví, pak se do mozku nedostane, protože neprojde do nervové tkáně přes stěnu cév. Celkem vědci testovali třiadvacet lvů a ti se po dávce oxytocinu chovali mnohem klidněji. Dokonce tolerovali narušení svého výsostného území.
„Můžete vidět, jak jejich rysy najednou změknou. Agresivní výraz tváře s vráskami se jim vyhladí a získají naprosto klidný výraz. Horké hlavy vychladnou. Je to naprosto úžasné,“ líčí proměnu lvů po spršce oxytocinu Craig Packer.
Vědci dokázali nárůst tolerance změřit. Sledovali, na jakou vzdálenost nechá lev přiblížit jiného člena tlupy ve chvíli, kdy má v držení oblíbenou lví hračku, např. těžký neprokousnutelný míč. Lvi, kterým vědci stříkli na čumák solný roztok nebo nedostali žádnou spršku, varovali vetřelce, už když se přiblížil na sedm metrů.
Po porci oxytocinu ale nechal lev přiblížit konkurenta na tři a půl metru. Oxytocin však nezvýšil toleranci lvů v případě, že měli u sebe potravu. Naopak, pokud vědci přehrávali lvům řev cizích lvů, projevovali lvi postříkaní oxytocinem opět zvýšenou toleranci. Ta se projevovala tím, že výhružné řvaní neopětovali.
Hormon pomůže návratu lvů do volné přírody
Výsledky výzkumu Packerova týmu nabízejí praktické využití. Africká města se neustále rozrůstají a obyvatelé periferií se dostávají častěji do kontaktu s volně žijícími zvířaty včetně lvů. Aby se zabránilo neštěstí, bývají lvi odchyceni a převezeni do soukromých rezervací. Tam se potkávají lvi z různých tlup a různých oblastí, což se stává příčinou častých potyček mezi šelmami.
Oxytocinové spreje by mohly těmto šarvátkám zabránit nebo aspoň zmírnit jejich závažnost. Podobně může oxytocinový sprej pomoci, když jsou do tlup v rezervacích začleňováni lvi získaní z cirkusů nebo zoologických zahrad.
Nakolik zabírá oxytocin jako zklidňovač a tlumí agresivitu lvů vůči člověku, není jasné. Při útoku šelmy by se ale asi nevyplatilo spoléhat na to, že sprška hormonu promění lva v poslušného beránka.
