Mohli Inuité vyrobit nůž z vlastních zmrzlých exkrementů? Antropologové při experimentu jen „kreslili hnědou pastelkou“ | Titulní foto: Magalie L

Titulní foto: Magalie L'Abbé, CC BY-NC 2.0

Mohli Inuité vyrobit nůž z vlastních zmrzlých exkrementů? Antropologové při experimentu jen „kreslili hnědou pastelkou“

  • Deníky polárníků jsou plné neuvěřitelných příběhů ze života Inuitů
  • Některé tvrdí, že dokážou vyrobit ostrý nůž ze zmrzlých exkrementů
  • Američtí antropologové to ověřili experimentem

Stará česká moudrost praví, že z výkalů nikdo bič neuplete. A i kdyby se mu to povedlo, tak tím bičem určitě nezapráská – leda tak sám sebe. Inuité prý ale dovedou se svými exkrementy provádět neuvěřitelné věci.

„Existuje svědectví o starém Inuitovi, který se odmítl přestěhovat do osady. Přes námitky své rodiny si naplánoval, že zůstane na ledě. Aby odradili starce od jeho záměru, sebrali mu všechny nástroje. Ten pak uprostřed zimní vichřice vyšel z iglú ven, vykonal velkou potřebu a ze zmrzlých výkalů vyrobil čepel, kterou nabrousil poprskáním slinami.“

„Tímto nožem zabil psa. Jeho hrudní koš použil jako sáně, jeho kůži jako postroj k zapřáhnutí dalšího psa a zmizel ve tmě,“ popisuje vyprávění Inuitů ve své knize Shadows in the sun: Travels to landscapes of spirit and desire kanadský kulturní antropolog Wade Davis

To, že si příběh mezi sebou vyprávějí Inuité, ještě neznamená, že je pravdivý. Podobný příběh ale líčí ve své autobiografické knize Vagrant Viking z roku 1953 také svérázný dánský polární badatel Peter Freuchen. Dvoumetrovému obrovi nezabránila ve výpravách za polární kruh ani amputace nohy po těžkých omrzlinách.

Arktidou putoval s protézou. Jednou uvízl v ledové trhlině, a tak vytvaroval své exkrementy do podoby dláta, počkal, až zmrznou, a pak s pomocí tohoto netradičního nástroje unikl z ledové pasti. 

Nůž nebo pastelka?

Tyto příběhy zaujaly amerického antropologa a experimentálního archeologa Metina Erena z Kent State University. Rozhodl se je experimentálně ověřit. Výsledky své práce zveřejnil ve vědeckém časopise Journal of Archaeological Science: Reports.

Eren se na celý experiment důkladně připravil. Uvědomoval si, že konzistence výkalů závisí na konzumované potravě. A ta je u Inuitů úplně jiná než u lidí žijících v ekonomicky vyspělých zemích. Eren proto přešel na eskymácký jídelníček tvořený převážně masem. Přiznal se, že to pro něj nebylo vůbec lehké a že jednou podlehl pokušení a dojedl po svém dítěti zbytek makaronů se sýrem.

„Dodržovat tuhle dietu bylo těžší, než jsem předpokládal. První den jsem byl nadšený, protože jsem milovník steaků. Ale už třetí den mi bylo špatně,“ popisoval přípravu experimentu Eren.

Když byl Eren náležitě připravený, nashromáždil dostatek suroviny a pustil se do výroby čepelí. Formoval je buď rukama (v gumových rukavicích) nebo s pomocí keramické formy. Následně tyto polotovary zmrazil na teplotu – 20 °C.  Archeolog se snažil ze všech sil. Hotové nože ještě brousil ocílkou a snažil se jimi krájet studené předměty.

I když by asi realitě víc odpovídalo, aby řezal kůže s běžnou teplotou těla, nechal prasečí kůži vychladnout, aby se od ní čepel neohřívala a netupila se. Přesto nedokázal nic ukrojit. Čepel tála a nechávala za sebou na povrchu kůže výmluvnou hnědou stopu.

„Bylo to, jako kdybych kreslil hnědou pastelkou,“ říká Metin Eren.

Mráz je přítel, nikdy se nevzdávej

Nezdar experimentu bere Metin Eren jako příležitost k zamyšlení. Nemyslí si, že tím inuitská anekdota ztrácí na významu. Naopak, bere ji jako připomenutí faktu, že Inuité nevidí v mrazu „nepřítele“, ale berou ho jako nedílnou součást svého světa, kterou mohou využít ve svůj prospěch.

Je to také příběh, na kterém si Inuité ukazovali, že i ty zdánlivě bezvýchodné situace mají nějaká řešení a člověk se nesmí vzdávat. Je to také ukázka inuitského smyslu pro humor.

Eren ale upozorňuje, že mnozí vědci brali Davisovo líčení příběhu o starci, který doběhl svou rodinu díky noži z exkrementů, jako vědecky prokázaný fakt. Na svých stránkách ho uvádí třeba i renomovaný The Arctic Institute. To se s výsledky Erenova nevšedního experimentu zcela jistě změní.

Titulní foto: Magalie L'Abbé, CC BY-NC 2.0

Určitě si přečtěte

Články odjinud