Jedna z mnoha knih popisujících rozdíly mezi muži a ženami nese název „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“. Ačkoli to samozřejmě neplatí vždy, řada vědeckých studií naznačila, že muži mají skutečně o něco lepší orientační smysl než ženy. Nejnovější poznatky ukazují, že je to pravděpodobně způsobeno rozdíly ve výchově – lepší navigační schopnosti patrně nejsou evolučním rysem, informuje magazín New Scientist.
Dřívější studie zjistily, že v úlohách zjišťujících schopnosti prostorové navigace muži mírně převyšují ženy. Někteří vědci se domnívali, že to může být způsobeno evolucí, protože v prehistorických dobách muži obvykle překonávali při lovu velké vzdálenosti, zatímco ženy se většinou zdržovaly blíže k domovu. Právě to mohlo vést k selekčnímu tlaku, aby se u mužů vyvinuly lepší navigační schopnosti.
Jde o evoluční výhodu?
Pokud by tomu tak bylo, pak by se tyto geny musely přenášet i na potomky ženského pohlaví – tedy v případě, že by nebyly obsaženy v chromozomu Y – vysvětluje Justin Rhodes z Illinoiské univerzity v Urbana-Champaign. „Skutečně zřejmou odpovědí je výchova,“ říká. „Právě ta hraje obrovskou roli v tom, co muži a ženy vnímají.“
Chlapci mohou být například povzbuzováni ke hře venku více než dívky, což jim může pomáhat zdokonalovat jejich navigační schopnosti, je přesvědčen Rhodes. V rámci prozkoumání této myšlenky shromáždil se svými kolegy údaje o 21 druzích zvířat, včetně lidí, které obsahovaly informace o jejich schopnostech orientace v prostoru a o tom, jak daleko se v průměru vzdalují od svých domovů.
„Domnělá výhoda samců v orientačních schopnostech je nejrozšířenějším zdokumentovaným rozdílem mezi pohlavími a byla pozorována i u jiných zvířat. Obvyklá interpretace předpokládá, že se tato výhoda u samců vyvinula jako adaptivní reakce na rozdíly ve velikosti domovského okrsku.“ uvádějí odborníci v abstraktu vědecké práce.
Pokud by se jednalo o přirozený výběr, dalo by se očekávat, že pohlaví, které se obvykle pohybuje dále od domova, bude mít napříč druhy lepší orientační schopnosti. Skutečnost však byla jiná: u všech druhů byli samci v prostorové orientaci o něco lepší než samice, a to přesto, že u některých druhů, jako je rak rusoboký (Faxonius rusticus) a pralesnička pralesní (Oophaga sylvatica), se samice pohybovaly ve větší vzdálenosti od domova.
Patrně je to dané výchovou
Tato zjištění naznačují, že rozdíly v orientačních schopnostech mezi muži a ženami mohou mít příčinu ve výchově. Mohou být také vedlejším účinkem biologických rozdílů mezi oběma pohlavími. Například hormonální rozdíly „mohou ovlivňovat celou řadu vlastností“, podotýká Rhodes. „Pokud tyto vlastnosti nebrání rozmnožování, evoluci to nevadí.“
Jeho slova potvrzuje i jedna z předchozích studií zabývajících se rozdíly v prostorové orientaci mezi muži a ženami. Experimentu se tehdy zúčastnili muži a ženy s podobnou výchovou, přičemž z hlediska těchto dovedností nebyl zjištěn žádný rozdíl.
„Autoři velmi komplexně ukazují, že rozdíly mezi pohlavími v prostorových schopnostech jsou spíše získané, například prostřednictvím výchovy,“ konstatuje Antoine Coutrot z francouzského Národního centra pro vědecký výzkum. „Se schopnostmi orientace v prostoru je to podobné jako se všemi kognitivními schopnostmi: čím více je používáte, tím více jich máte.“
V souladu s předchozími výsledky tedy vědci našli jen málo důkazů o souvislostech mezi rozdíly v prostorové navigaci a velikostí domovského okrsku. Odlišnosti jsou podle nich dány spíše zkušenostmi. Výsledky vědeckého bádání byly publikovány ve středu 17. ledna v odborném časopise Royal Society Open Science.