Muži v ženském boxu na olympiádě v Paříži? Jako byste chtěli diskvalifikovat příliš vysokého basketbalistu

Pokračování 2 / 4

Hlavní výhrady

Hlavní výhrady vůči dvěma účastnicím boxerského turnaje žen na olympiádě v Paříži lze shrnout do následujících bodů:

1. Genetické testy u nich prokázaly pohlavní chromozomy X a Y. Jsou to tedy muži, mají vůči ženám s pohlavními chromozomy X a X výhodu a měly by být ze soutěže vyloučeny.
2. Endokrinologické vyšetření u nich prokázalo vysoké hodnoty testosteronu, což je rovněž řadí mezi muže, takže by měly být rovněž ze ženských soutěží vyloučeny.

Pohlaví a XY chromozomy

Tvrdit dnes, že ten, kdo má pohlavní chromozomy XY, je automaticky muž, je tmářství urážející vědu 21. století. Proto se už v civilizovaných zemích a organizacích o pohlaví nerozhoduje na základě testů na chromozom Y.

Na chromozomu Y člověka se nachází několik desítek genů, z nichž některé jsou důležité pro vývoj pohlaví. Jedna z hlavních úloh náleží genu SRY. A pokud tento gen na chromozomu Y chybí nebo je v důsledku poškození nefunkční, pak se člověk jako muž vyvíjet nebude.

Navzdory tomu, že nese chromozom Y, se narodí jako žena. Má ovaria a nikoli varlata. Nemá zvýšené hladiny testosteronu v těle. A jsou známy případy, kdy se lidé s pohlavními chromozomy XX narodili jako muži, protože se na jeden z X chromozomů přenesl gen SRY.

Nabízí se otázka, zda by tedy k „usvědčení z mužství“ stačilo prokázat funkční gen SRY. Odpověď zní: Nikoli. Vysvětlení je prosté. Gen SRY stojí na začátku signální kaskády. Každý další gen v této kaskádě může být porušen a pak signál pro vývoj mužského pohlaví nevzniká.

Příkladem je gen SOX9. Ten je aktivován genem SRY a zajišťuje vývoj mužského pohlaví. Když chybí, nebo je nefunkční, pak SRY nic nezmůže. Je jako šéf bez podřízených. Vydává rozkazy, ale ty nemá kdo splnit.

Naopak, pokud gen SRY chybí, ale gen SOX9 se probudí k plné činnosti, bude se jedinec vyvíjet jako muž. Protože se gen SOX9 nenachází na pohlavních chromozomech, může jeho zvýšená aktivita u jedinců s pohlavními chromozomy XX zajistit vývoj mužského pohlaví.

Takže: Přítomnost pohlavních chromozomů XY z člověka muže většinou udělá, ale vždycky tomu tak není. Můžeme se potkat s ženami XY a s muži XX. Není to nic proti přírodě. U některých hlodavců mají obě pohlaví chromozomy XX, postrádají nejen chromozom Y, ale také gen SRY. A žijí si celkem spokojeně. Hlavně aby se to o nich nedozvěděli bojovníci za mravní čistotu světa. To by jim pak asi hrozilo vyhubení.

Pokračování 3 / 4

Pohlaví a testosteron

Také tvrzení, že kdo má hodně testosteronu, ten je muž, a měl by být z ženských sportovních klání bezpodmínečně vyloučen, je zhůvěřilost nehodná 21. století. Ale pěstuje se nejen mezi laiky, ale bohužel s ní argumentují i někteří odborníci.

Stanovení hormonálních hladin není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá, protože jednorázový odběr krve a následná analýza mohou přinést zavádějící údaje. Podobně jako jiné hormony je také testosteron uvolňován z varlat v tzv. pulsech.

To znamená, že se do krve dostává nárazově větší množství hormonu, jeho koncentrace rychle stoupá a následně postupně klesá, jak se hormon rozkládá, váže nebo je vylučován. V žíle vedoucí z varlat tak hladiny hormonu testosteronu kolísají od 1 do více než 1500 ng/ml.

Pokud někdo chce objektivně zjišťovat hormonální hladiny, měl by odebírat vzorky krve třeba po 10 minutách, a to po dobu několika hodin. Pak zjistí, jak velké pulsy hormon tvoří, jak časté tyto pulsy jsou a také nad jakou bazální hodnotou se pulsy pohybují. To všechno hraje roli pro celkový účinek hormonu.

Ale to není jediný zádrhel pro interpretaci výsledků analýz. Testosteron sám o sobě nemá kdovíjakou sílu. V organismu se mění na dihydrotestosteron a ten má účinky podstatně razantnější. Někdo má testosteronu hodně, ale vázne u něj proměna tohoto hormonu na dihydrotestosteron. To se projeví i ve vývoji pohlavních orgánů a je to jedna z příčin intersexu.

Novorozenec s tímto defektem je na základě utváření genitálií považován za děvče, i když je geneticky založen jako muž, má pohlavní chromozomy X a Y, na chromozomu Y nese gen SRY, má funkční gen SOX9, vyvinula se mu varlata a ta produkují testosteron.

Ale ani to není poslední komplikace. Člověk může mít testosteronu i dihydrotestosteronu dost a dost, a přesto se vyvíjí jako žena a záplava „mužských“ hormonů mu není nic platná. Aby hormon působil, musí se navázat na speciální bílkovinu, tzv. receptor. Ten se vytváří v těle podle instrukce genu pro androgenové receptory. Pokud tento gen chybí nebo je poškozen a nefunkční, je to stejné, jako kdyby v těle žádný testosteron nebyl.

Receptor je jako anténa pro příjem hormonálního signálu. A každý ví, že lovit televizní signál bez antény je celkem marná práce. V případě tzv. insenzitivity k androgenům to ale mnozí experti okázale ignorují.

Přitom lékařská literatura popisuje řadu případů lidí, kteří sice mají pohlavní chromozomy XY, na chromozomu Y mají gen SRY, mají dokonce i varlata v břišní dutině a ta produkují testosteron, který je měněn na dihydrotestosteron, ale vypadají jako ženy, jsou za ně považovány a jako ženy se také cítí. Vysoké hladiny testosteronu na tom nic nemění - jsou jim k ničemu.

Defekty androgenových receptorů jsou úplné nebo částečné. V druhém případě je jejich funkce částečně zachována a pak se mohou genitálie těchto lidí vyvíjet do podoby, která je kdesi na přechodu mezi ženskými a mužskými. Těmto lidem může testosteron částečně pomáhat k vyšším sportovním výkonům.

Muži nemají na testosteron monopol

Vysoké hladiny testosteronu s sebou nesou u většiny lidí silný anabolický efekt, který mění lidský organismus. Přinášejí například mohutnější osvalení. U žen, které postrádají funkční androgenové receptory, tomu tak ale v žádném případě není. Vyloučit je z ženských soutěží je nesprávné a nespravedlivé. Ony ty zbývající ženské sportovkyně testosteron ve svém těle v malých množstvích také produkují.

Pokud mají ženy funkční androgenové receptory, pak ze své nízké produkce testosteronu těží. Některé reprodukční poruchy žen, jako je např. polycystický ovariální syndrom, jsou spojeny se zvýšenou produkcí testosteronu v těle. A pak je efekt hormonu citelný, protože tyto ženy jsou androgenovými receptory vybaveny. Jenže tenhle problém nikdo neřeší a řešit nechce.

A že by ženy neměly mít varlata produkující testosteron? Vysvětlete to krtkům, jejich samice mají jak ovaria, tak i varlata v jednom orgánu známém jako ovotestis. Toto varle sice neprodukuje spermie, ale chrlí testosteron. Samicím to nevadí a jsou normálně plodné.

Pokračování 4 / 4

Kategorie podle testosteronu?

Organismus špičkového sportovce je v mnoha ohledech výjimečný ba přímo abnormální, protože jinak by nevydržel tvrdý trénink a nemohl by podávat špičkové výkony. V mnoha případech tyto abnormality chápeme jako „talent“. Jakmile ale někdo příliš vyniká, je pro ostatní krajně nepohodlný. Je těžké ho porazit a zbytek startovního pole už soupeří jen o stříbro a bronz.

Názornou ukázkou je dominance slovinského cyklisty Tadeje Pogačara na Giro d´Italia a Tour de France v roce 2024. Okamžitě se vyrojily spekulace o dopingu, a to někdy dost ubohé, když byla například za doping vydávána metoda kontroly hladin hemoglobinu metodou CO rebreathing.

Je zřejmé, že homosexuálové nemají ve sportu žádnou výhodu. Zcela jistě ji mají transgender ženy, které se v pubertě a po ní vyvíjely jako muži. Zcela jistě ji mohou mít i někteří intersexové, ale zcela jistě ji nemají všichni intersexové. A v tom tkví kámen úrazu. Aby bylo rozhodování jednoduché, jsou všichni intersexové hozeni do jednoho pytle a poražení volají po jejich diskvalifikaci.

Možná bychom mohli zavést ze stejných důvodů výškový limit pro basketbalisty, protože by se jistě dalo prokázat, že mnozí měli abnormálně vysoké hladiny růstového hormonu. Vysokou postavu lze získat i díky mutaci genu, který se podílí na metabolismu pohlavních hormonů. Je to důvod k diskvalifikaci? Zatím naštěstí ne. 

Když u žen, tak potom všude

U mužů najdeme velké rozdíly v hladinách testosteronu. Jestli je tento hormon opravdu tak klíčový pro sportovní výkony a soutěžící se zvýšenými hladinami ohrožují regulérnost sportovních soutěží, pak by se asi měly i mužské soutěže dělit do kategorií podle hladin testosteronu. Zní to absurdně? V principu to není absurdnější než diskvalifikace žen s insenzitivitou k androgenům kvůli vysokým hodnotám testosteronu v krvi.

Studie, kterou nechala udělat IAAF a která měla dokázat, že tyto ženy získávají výhodu při běžeckých závodech, je názornou ukázkou toho, že kdo chce psa bít, ten si hůl najde. Tato studie je plná chyb. Přesto jsou dnešní sporné regule o limitu pro testosteron u žen v bězích od 400 do 1500 metrů odůvodněny tímto vědeckým paskvilem s odvoláním na „vědecky podložená data“.

Údajné tažení „za čistotu sportu“ a fair play, ke kterému se přidávají i světové celebrity, jež rozhodně nepatří k expertům ve vývojové a reprodukční biologii nebo endokrinologii, tak může mít celkem jednoduchý motiv: Když je nemůžete porazit, tak je jednoduše zlikvidujte – za každou cenu!

A je ostudou všech, kteří tomu propůjčí svůj hlas. Jak se říká: „Neštěstí není, když člověk neumí vyhrát. Neštěstí je, když neumí prohrát.“