Zhruba 124 světelných let daleko se nachází malá hvězda K2-18. Je to červený a relativně chladný trpaslík – s masou menší než naše Slunce. V roce 2015 se na ni zaměřila sonda Kepler, která má za úkol hledat exoplanety v obyvatelné zóně hvězd, a jednu našla.
Říkáme ji K2-18b, má 2,6× větší poloměr než Země a v poslední dekádě se ji věnovala celá řada vědeckých týmů. K2-18b je totiž jeden z nejslibnějších kandidátů, na kterém by mohly být přinejmenším příhodné podmínky pro život.
Vědci z Cambridge vysvětlují, co vlastně našli:
Data z vesmírného teleskopu Kepler později doplnila ještě pozorování JWST (James Webb Space Telescope) a astronomové začali přicházet s dalšími úžasnými střípky do celé mozaiky.
Možná voda, oxid uhličitý a organické látky
V roce 2019 prolétla vědeckou obcí zpráva, že by se na K2-18b mohla vyskytovat vodní pára, v roce 2023 detekoval Webbův teleskop přítomnost atmosférického metanu a oxidu uhličitého a dnes dorazila klíčová novinka.
Podle předběžné analýzy vědeckého týmu z Cambridgeské univerzity by se v atmosféře vzdálené planety mohly nacházet organické sloučeniny dimethylsilfid (DMS) a dimethyldisulfid (DMDS).
Na definitivní potvrzení si podle odhadů počkáme ještě rok či dva, pokud tomu tak ale bude, bude to zatím jedna z nejsilnějších indicií v historii hledání života na cizích planetách.
Tak trochu 124 světelných let vzdálený... Prd
O molekulách DMS a DMDS totiž mimo jiné víme, že jsou alespoň v podmínkách Země produktem metabolismu nejrůznějších organizmů – třeba některých mořských řas a fytoplanktonu.
Ve své podstatě se jedná tak trochu o větry, dimethylsulfid je totiž „hořlavá těkavá kapalina s teplotou varu 37 °C a charakteristickým nepříjemným zápachem. Je složkou zápachu vznikajícího při vaření některé zeleniny a obilnin, například kukuřice, zelí a červené řepy,“ píše česká Wikipedie.
S trochou nadsázky jsme tedy objevili 124 světelných let vzdálený… Prd.
Tedy pokud by byl i tam produktem nějakého metabolismu. To ukáže až čas. Vědci z Cambrdge jsou opatrní, určitě nechtějí rozdmýchávat senzaci, zároveň ale dodávají, že DMS se záhy rozpadá.
Pokud na planetě K2-18b fungují obdobné procesy jako na Zemi a my jsme v její atmosféře zachytili signatury DMS a DMDS, něco je tam musí aktivně vytvářet a průběžně doplňovat zásoby.