Podle nedávných leteckých a satelitních průzkumů se ze skládek a ropných a plynových provozů po celém světě uvolňuje do vzduchu mnohem více metanu, než si vlády uvědomují. To je problém pro klima i lidské zdraví. Dobrou zprávou je, že mnohé z těchto úniků lze vyřešit – pokud se na ně přijde rychle.
Vědecký pracovník Riley Duren z Arizonské univerzity v minulosti pracoval pro NASA a nyní vede neziskovou organizaci Carbon Mapper, která plánuje vypuštění satelitní konstelace, jejíž družice by měly monitorovat metan unikající do atmosféry. Ve článku na webu The Conversation popisuje, jak nové satelity změní možnosti hledání a zamezování úniků metanu a jak zabránit plýtvání cenným produktem.
Zastaralé metody výpočtu emisí
Ve své přirozené formě je metan neviditelný plyn bez jakéhokoli zápachu. Jistě byste nepoznali, že se vedle vás nachází mohutný metanový oblak, kdybyste neměli speciální přístroje k jeho detekci. Firmy obvykle počítají emise metanu pomocí metody z 19. století, která se nazývá inventarizace. Vypočítávají se na základě vykazované produkce z ropných a plynových vrtů nebo množství odpadků ukládaných na skládky, kde organický odpad při rozkladu vytváří metan.
Tento způsob založený na předpokladech má velký prostor pro chyby; například nezohledňuje neznámé úniky nebo trvalé vypouštění. Až donedávna zjišťovali únik z ropných a plynárenských provozů technici, kteří zhruba jednou za tři měsíce navštívili vrtnou plošinu s ruční infračervenou kamerou nebo analyzátorem plynu.
Při velkém úniku však může být uvolňováno obrovské množství plynu po dobu několika dnů a týdnů, případně se může vyskytovat na místech, která nejsou snadno přístupná. To v praxi znamená, že mnoho těchto úniků metanu zůstane neodhaleno.
Řešením je dálkový průzkum
Naproti tomu satelity pro dálkový průzkum Země a letadla mohou rychle a rutinně snímkovat rozsáhlé oblasti. Některé z novějších satelitů, včetně těch, které budou vypuštěny v rámci Carbon Mapper Coalition, dokážou přiblížit jednotlivá místa s vysokým rozlišením, díky čemuž bude možné přesně lokalizovat větší úniky metanu.
„Příklad síly dálkového průzkumu můžete vidět v našem nedávno publikovaném článku v časopise Science. Pomocí letadel jsme prozkoumali 20 % otevřených skládek v USA a zjistili jsme, že emise jsou v průměru o 40 % vyšší než emise vykazované federální vládě pomocí metody založené na předpokladech.“ vysvětluje Duren.
Většina družic schopných detekovat metan používá určitou formu spektroskopie. Zatímco klasická kamera vidí svět ve třech barvách – červené, zelené a modré – spektroskopické kamery vnímají v téměř 500 „barvách“, včetně vlnových délek mimo viditelné spektrum v infračervené oblasti, což je zásadní pro detekci a měření skleníkových plynů.
Skleníkové plyny, jako je metan a oxid uhličitý, absorbují teplo v infračervených vlnových délkách, přičemž každý z nich má svůj jedinečný otisk. Technologie, která se bude používat v plánované satelitní konstelaci, analyzuje sluneční světlo odražené od zemského povrchu a detekuje infračervené otisky metanu a oxidu uhličitého v atmosféře.
Na úniky metanu dohlédnou satelity
Tyto otisky jsou odlišné od všech ostatních plynů, takže ze zobrazit pozici, velikost a určit jejich původ. Jakmile se pomocí spektroskopie změří množství plynu v daném chuchvalci, bude možné na základě údajů o rychlosti větru vypočítat jeho zdroj.
Družice MethaneSat, kterou v březnu nechal vypustit Fond na ochranu životního prostředí, funguje jako širokoúhlý objektiv, který poskytuje velmi přesný a úplný obraz emisí metanu v rozsáhlých oblastech. Chystaná družice Carbon Mapper Coalition doplní MethaneSat tím, že budou fungovat jako sada teleobjektivů – bude tedy možné přiblížit jednotlivé emitenty metanu jako při pohledu dalekohledem.
První satelit bude vypuštěn ve spolupráci s Planet Labs a NASA v průběhu letošního roku. V následujících letech se bude konstelace rozšiřovat tak, aby nakonec poskytovala každodenní monitorování metanu v prioritních oblastech po celém světě. Zaměří se především na lokality, kde se těží ropa, zemní plyn a uhlí, rafinerie, čistírny odpadních vod, skládky a hlavní zemědělské oblastí.
Díky rutinnímu satelitnímu monitorování bude možné rychle upozornit majitele a provozovatele zařízení, aby mohli diagnostikovat a odstranit případné problémy. Pro mnohé to bude přínosem, neboť metan je v jejich případě cenný, lze jej zachytit a průmyslově využít.