Když masivní hvězda zakončí svoji životní pouť, tak se gravitačně zhroutí a exploduje jako supernova. Pokud neskončí jako černé díra, tak po ní ve vesmíru zůstane extrémně husté a rotující jádro, tedy neutronová hvězda. V Mléčné dráze jich známe pouhé 3 tisíce.
V některých vyloženě vzácných případech vzniknou neutronové hvězdy s extrémně mohutnými magnetickými poli, takzvané magnetary. Těch jsme v naší Galaxii našli sotva dva tucty.
Magnetary mají tak silná magnetická pole, že je div nerozervou na kusy. Jsou asi tak tisíckrát silnější, než už tak dost extrémní magnetická pole neutronových hvězd, tedy běžných pulzarů. Díky tomu jsou magnetary svou náturou dost nestabilní a různorodé. A stále jsou velice záhadné.
Tajuplnost magnetarů nadále prohlubuje nový objev, při němž vědci využili data rádiových a rentgenových observatoří, včetně jihoafrické soustavy radioteleskopů MeerKAT.
Fernando Camilo z jihoafrické rádiové observatoře South African Radio Astronomy Observatory (SARAO) a jeho početní spolupracovníci pozorovali magnetar, který se z neznámých důvodů na dlouhou dobu odmlčel. A nedávno se zase zapnul a funguje jinak než předtím.
Všechny magnetary vysílají rentgenové záření. Ale pouze čtyři ze známých magnetarů také září v rádiové oblasti. Jedním z nich je i magnetar PSR J1622-4950, který je od nás vzdálený asi 30 tisíc světelných let.
A tento magnetar počátkem roku 2015, možná i dříve, z ničeho nic ztichl. Tehdy to byl docela šok. Mezi 19. březnem a 5. dubnem 2017 přišel další šok, když se magnetar zase najednou a bez výstrahy spustil.
Podle výsledků pozorování se teď magnetar PSR J1622-4950 chová jinak, než jak fungoval před „přestávkou“. Získaná data ukazují, že magnetar teď vysílá rádiové vlny z jiné pozice v magnetických polích, než z jaké je vyzařoval v předcházející aktivní fázi. Důvody takového chování zatím nejsou moc jasné. Vědci magnetarům stále ještě nerozumí. Je jasné, že na nich ještě rozhodně máme co objevovat.
Ilustrační foto: NASA