Na nočním nebi krátce před rozbřeskem slabě svítí kometa C/2025 F2 (SWAN), která přitahuje pozornost astronomů i amatérských pozorovatelů z celého světa. Vypadá jako zelený duch s dlouhým závojem a poprvé jsme ji spatřili 29. března díky přístroji SWAN (Solar Wind Anisotropies) na sondě SOHO (Solar and Heliospheric Observatory). Ta přitom primárně sleduje Slunce.
Klíčovou roli v identifikaci nové komety sehráli pozorní amatérští astronomové Vladimir Bezugly, Michael Mattiazzo a Rob Matson, kteří ji nezávisle na sobě nalezli na několika snímcích. Kometa od svého objevu rychle zjasňuje a momentálně je viditelná pomocí dalekohledů či triedrů. Pokud přežije blízký průlet kolem Slunce, mohla by být v květnu viditelná i pouhým okem.
Kde a kdy ji uvidíme
SWAN se nyní při pohledu ze Země nachází v oblasti souhvězdí Pegase. Postupně se přesouvá směrem ke hvězdě Alpheratz v souhvězdí Andromedy, kolem které projde v neděli 13. dubna. Nejlepší čas pro její pozorování je brzy ráno před rozbřeskem, kdy je nízko nad východním obzorem. V současnosti dosahuje jasnosti kolem +8 magnitudy, což znamená, že bez optických pomůcek ji zatím neuvidíme.
Pro pozorovatele v České republice se hlavní okno viditelnosti otevírá přibližně v polovině dubna a potrvá zhruba do prvního květnového týdne. Během tohoto období projde vlasatice zajímavou proměnou své viditelnosti. Ideální čas k pozorování bude zhruba hodinu až hodinu a půl před východem Slunce, během tzv. astronomického svítání, kdy je obloha ještě dostatečně tmavá, ale kometa již vystoupá nad obzor.
Komety jako tato jsou fascinujícími „špinavými sněhovými koulemi“, které pocházejí z okrajových oblastí sluneční soustavy, pravděpodobně z Oortova oblaku – rozsáhlé „zásobárny“ kometárních jader. Při přiblížení ke Slunci se jejich ledové jádro zahřívá a uvolňuje plyny a prach, což vytváří charakteristickou zářící hlavu a dlouhý ohon. Ten v tomto případě dosahuje délky až dvou stupňů (čtyřnásobek průměru Měsíce), přičemž zelený odstín je způsoben fluorescencí molekul uhlíku.
Z jižní polokoule možná bude lepší podívaná
Dráha této komety extrémně protáhlá. Vědci odhadují, že obíhá kolem Slunce v periodě 70 000 let. To znamená, že ji lidé mohli naposledy spatřit někdy v dobách, kdy se po Zemi proháněli neandrtálci. K naší planetě se blíží téměř kolmo k rovině ekliptiky a do vnitřního systému přilétla prakticky nepozorovaně. Po průletu vnitřní sluneční soustavou se její oběžná dráha gravitačním působením planet změní a odletová perioda se dramaticky prodlouží, možná až na 740 000 let.
Nejblíže ke Slunci se přiblíží 1. května, kdy bude od naší centrální hvězdy vzdálena pouhých 50 milionů kilometrů (0,333 AU) – to je méně než oběžná dráha Merkuru. Sluneční záření a s ním související vysoké teploty mohou způsobit její rozpad, ale pokud přežije, mohla by dosáhnout jasnosti až +3,6 magnitudy (některé zdroje uvádějí rozmezí +4 až +5 magnitudy), což by ji zařadilo mezi objekty viditelné pouhým okem.
Po průletu kolem Slunce se kometa přesune na večerní oblohu a bude lépe viditelná z jižní polokoule. Pozorovatelé v zemích jako je Austrálie či Chile ji budou moci spatřit po západu slunce nízko nad západním obzorem. Její jasnost a viditelnost však zůstávají nejisté – komety jsou poměrně známé svou nepředvídatelností.