V 70. letech minulého století narazili archeologové nedaleko belgického Pommeroeul na pohřebiště z doby římské. V 76 hrobech ležely ostatky lidí spálených při kremaci. V jednom se však našla kostra uložená na bok ve skrčené poloze. Do této polohy se ukládala těla na pravěkých pohřebištích. Protože však archeologové našli u hlavy nebožtíka kostěnou jehlici z doby římské, uzavřeli tento nález verdiktem, že hrob pochází ze 3. nebo 4. století našeho letopočtu.
S odstupem půl století se začali kostrou zabývat vědci z bruselské university. A už první detailnější pohled odhalil překvapivý fakt. Obratle v páteři zjevně nepatřily jen jednomu člověku. Některé pocházely z těla mladého člověka, jiné náležely seniorovi. Analýzy DNA podezření potvrdily.
Kosti v hrobu pocházely od nejméně osmi různých jedinců – mužů i žen. Určení stáří radiouhlíkovou metodou odhalilo další šokující. Většina kostí pochází z mladší doby kamenné a ti nejstarší nebožtíci zemřeli před 4 445 lety. Ovšem ženská lebka pocházela ze 3. století našeho letopočtu.
Popis záhadného hrobu zveřejnil mezinárodní tým ve vědeckém časopise Antiquity.
Dvě teorie
Kosti pro tuto „puzzle“ lidé nevybírali náhodně a do hrobu je poskládali tak, aby co nejvěrněji napodobili kompletní kostru. Někdo si s tím dal opravdu velkou práci a autoři studie jsou toho názoru, že jsme narazili na pozůstatky po rituálu provedením se zcela jasným záměrem. Ti, kdo obřad prováděli, byli velmi dobře obeznámeni s anatomií člověka a zároveň měli k zesnulým velkou úctu a respekt.
Vytváření podobných skládaček z lidských kostí je velmi vzácné. A ještě vzácněji jsme svědky poskládání kostry z kosti pocházejí od lidí, jejichž životy dělila staletí nebo dokonce tisíciletí. Archeologové vysvětlují nález z Pommeroelu dvěma teoriemi.
Ta první předpokládá, že Římané při pohřbívání svých vlastních nebožtíku narazili náhodou na hrob z mladší doby kamenné. Ve snaze „opravit“ nebo „zkompletovat“ nalezeného pravěkého nebožtíka přidali do hrobu novou lebku. Zjevně cítili potřebu nalezenou kostru co nejméně narušit a hrob chtěli uzavřít, jen když budou ostatky vypadat, jako kdyby byly kompletní.
Druhá teorie vychází z toho, že se Římané nechali „inspirovat pověrami“ a záměrně kombinovali kosti z mladší doby kamenné s lebkou z jejich současnosti. Smyslem tohoto aktu bylo vytvořili symbolické spojení s dávnými obyvateli země. Vědci spekulují, že takové akce mohly být motivovány uplatněním nároku na půdu.
Řeka čaruje
Podle autorů studie není náhoda, že se pohřebiště s kosterní „puzzle“ nacházelo v blízkosti řeky. Vodní toky měly pro lidi velký význam nejen jako dopravní tepny, ale hlavně jako místa s velkým duchovním významem.
Podobné úctě se těšila i jezera. Břehy řek a jezer často sloužily k různým rituálům, a to napříč kulturami a v po velmi dlouhé období. Je možné, že místo bylo duchovně důležité jak pro lidi mladší doby kamenné, tak i pro lidi z doby římské.
Motivy pro poskládání kostry zůstávají nejasné. Vědci nedokážou ani určit, jestli kostru sestavili z různých kostí už lidé z mladší doby kamenné a lidé z doby římské k nim přidali jen lebku, nebo zda je kosterní „puzzle“ kompletně dílem lidí z doby římské.
Jedno je ale jisté. Péče, s jakou byly kosti do hrobu uloženy, naznačuje respekt k dávným pohřebním praktikám. A je téměř jisté, že ani místo pro poskládanou kostru nebylo vybráno náhodně a jeho volba měla pro autory „kosterní puzzle“ značný význam.
Titulní foto je pouze ilustrační.