Vědci z ruské Akademie věd společně s kolegy z Centra pro výrobu uhlovodíků zkoumali pomocí dronu kráter, který se počátkem léta roku 2020 objevil na poloostrově Jamal na severozápadě Sibiře. Výsledky svého výzkumu publikovali v časopise Geosciences.
Obrovské krátery se v ruské části Arktidy objevují již několik let. Poprvé upoutal pozornost vědecké komunity v červenci roku 2014 kráter s průměrem asi 20 metrů poblíž těžiště zemního plynu u obce Bovanenkovo. Zpočátku kolovaly různé hypotézy o původu těchto dutin – od vojenských zkoušek až po pád meteoritu.
Krátery pod lupou
Pozdější výzkum naznačil, že vzniku kráterů předchází lokální kumulace plynu v dutinách v horních vrstvách permafrostu. Dle této teorie vede postupné zvyšování tlaku plynu k jeho následné explozi. Někteří vědci přesto rozvíjeli hypotézu o vulkanickém původu.
Takto vzniklé krátery se poměrně rychle (v průběhu několika let) naplní vodou, a nakonec se promění v malá jezera. K dnešnímu dni je známo asi dvacet kráterů. 16. července 2020 objevil ředitel Ruského střediska pro rozvoj Arktidy Andrej Umnikov během letu vrtulníkem nový kráter s průměrem asi 25 metrů a hloubkou 30 metrů. Objekt byl později označen jako C17.
Na konci srpna 2020 se do oblasti vydala vědecká expedice pod vedením Vasilije Bogojavlenského. „Objevený kráter je pozoruhodný svým dokonale zachovaným tvarem. V první řadě je to vrchol ve tvaru kužele, podél kterého se nalézá vymrštěná zamrzlá půda.“ uvedl člen výpravy Jevgenij Čuvilin s tím, že dutinu ještě nestihla zalít voda.
Dron odhalil původ
Vědce zaujala velmi pěkně zachovaná obrovská podzemní dutina v ledové hmotě. Před explozí měla sférickou klenbu a její dno mělo eliptický tvar protáhlý severním směrem. Poměr os elipsy byl přibližně 1 ku 4,5. Na neobvyklém objektu vědci provedli řadu průzkumů, včetně leteckého snímkování z dronu, který řídil Igor Bogojavlenskij.
Vůbec poprvé byl dron naveden do nitra kráteru, kde hrozilo vysoké riziko jeho ztráty. V hloubce 10 až 15 metrů pod zemským povrchem provedl „podzemní letecké snímkování“. Následným zpracováním získaných dat se podařilo vytvořit 3D model podzemní dutiny a kráteru. Je to poprvé, co vědci dokázali prozkoumat tak „čerstvý“ kráter, který nebyl prakticky nijak poškozen, ani zalit vodou.
„V průběhu let jsme získali rozsáhlé zkušenosti s používáním dronů. Podzemní letecké snímkování dutiny objektu C17 bylo nejobtížnější, neboť bylo nutné ležet na okraji kráteru s výškou desetipodlažní budovy a rukama spuštěnýma dovnitř ovládat dron. Třikrát jsme ho málem ztratili, ale nakonec jsme úspěšně dokončili průzkum, který nám umožnil sestavit 3D model.“ uvedl Bogojavlenskij.
3D model umožnil dokumentaci struktury podzemní dutiny, která má velmi složitý tvar. Ne všechny detaily jsou totiž viditelné z povrchu – například jeskyně ve spodní části nelze jinak spatřit.
Získané výsledky dle vědců jednoznačně potvrzují endogenní mechanismus vzniku dutin v důsledku tání ledu a hromadění plynu s jeho následnou explozí. „Získané informace objasnily podmínky a mechanismus vzniku těchto neobvyklých objektů v Arktidě,“ konstatoval Jevgenij Čuvilin.