Toaleta je místem, kde by člověk nečekal drama, a přesto se právě zde odehrály některé z nejpodivnějších i nejtragičtějších úmrtí v dějinách. Za mnohými z nich stojí nenápadný, ale důležitý fyziologický jev zvaný Valsalvův manévr, tedy usilovný výdech proti uzavřeným dýchacím cestám během tlačení.
Tento úkon zvyšuje tlak v hrudníku, což krátkodobě snižuje návrat krve do srdce. Pro zdravého člověka je to většinou bez následků, ale pro osoby s nemocným srdcem může být i smrtící. Problémy nastávají především u lidí s již existujícími, často skrytými srdečními vadami.
Smrt čeká i na záchodě
Hlavním aktérem těchto potíží je bloudivý nerv (latinsky nervus vagus), který hraje klíčovou roli v regulaci srdečního tepu a krevního tlaku. Při nadměrné stimulaci, například silným tlačením během vyprazdňování, může způsobit bradykardii – prudké zpomalení srdečního rytmu a pokles krevního tlaku. U jedinců se skrytými srdečními problémy pak může nastat stav zvaný defekační synkopa, lidově řečeno mdloba na toaletě.
Bloudivý nerv (nervus vagus)
Historie zná několik fatálních případů, jež se odehrály na toaletách. Například britský král Jiří II. zemřel v roce 1760 na prasklou výduť hrudní aorty (rupturu aneurysmatu), pravděpodobně ve chvíli, kdy vstával po vykonání potřeby. Jeho srdce bylo již dříve výrazně nemocné, což zvyšovalo riziko.
Podobně tragicky skončil v roce 1977 i král Rock’n’Rollu Elvis Presley, který trpěl megakolonem – patologickým rozšířením tlustého střeva, které zvyšuje riziko komplikací při vyprazdňování. Oficiální příčinou jeho smrti byla sice „hypertenzní kardiovaskulární choroba s aterosklerotickým onemocněním srdce“, avšak jeho boj s chronickou zácpou a následné usilovné tlačení mohly spustit smrtelnou arytmii. Zbývá dodat, že celá Elvisova pitevní zpráva zůstane na přání rodiny utajena až do roku 2027.
Dějiny úmrtí na oněch místech jsou však ještě pestřejší. V době, kdy se používaly venkovní latríny a žumpy, nebylo neobvyklé, že lidé – zejména děti nebo starší osoby – spadli do jámy a utopili se, případně se udusili toxickými plyny vznikajícími při rozkladu odpadu.
Toaletní rizika moderní doby
Právě tyto hrůzné nehody se staly jedním z hlavních motorů reforem, které v 19. století vedly k budování kanalizačních systémů, jež dnes považujeme za samozřejmost. Například v Londýně byl impulsem pro stavbu kanalizace tzv. „Velký smrad“ (The Great Stink) z roku 1858, kdy zápach z Temže donutil jednat i parlament. Rozvoj kanalizačních systémů byl nejen reakcí na nehody, ale i na epidemie cholery a tyfu. Investice do hygieny a infrastruktury zásadně snížily výskyt infekčních nemocí a prodloužily průměrnou délku života.
Moderní doba ale přináší nová rizika. (Zlo)zvyk brát si na záchod chytrý telefon prodlužuje dobu sezení, což zvyšuje tlak na žíly v oblasti konečníku a přispívá ke vzniku hemoroidů a análních trhlin. Studie navíc ukázaly, že se na každém šestém mobilním telefonu ve Velké Británii nachází fekální bakterie E. coli, kterou si následně můžeme rukama přenést do úst a dále do trávícího traktu. Na mobilech se podařilo nalézt i další patogeny, například fekální streptokoky Bacillus cereus a Staphylococcus aureus.
Významnou roli hraje i anatomie. Způsob sezení na klasických evropských záchodových mísách totiž znesnadňuje vyprazdňování a nutí nás více tlačit. Proto se v poslední době objevují různé „toaletní stoličky“, které napodobují dřep i na běžné toaletě a pomáhají předcházet komplikacím spojeným se zácpou a nadměrným tlakem.
Toaleta je tedy místem, kde bychom měli být obezřetní – nejen kvůli hygieně, ale i kvůli zdraví srdce a cév. Nezůstávejme na ní zbytečně dlouho, netlačme, dbejme na pitný režim a vlákninu ve stravě. A až příště usedneme s mobilem na klíně, vzpomeňme si, že i taková samozřejmost může skrývat nemalá rizika.