V prosinci explodoval nad Beringovým mořem meteor s energií odpovídající 10 atomovým bombám. Jednalo se o druhou největší událost tohoto typu v tomto století. První místo nadále patří explozi meteoru nad ruským Čeljabinskem před šesti lety. O střetnutí s vesmírným vetřelcem informuje Popular Science a BBC.
Objekt, který zkřížil dráhu naší planety 18. prosince, byl velký přibližně deset metrů a jeho hmotnost je odhadována na více než 1500 tun. Do atmosféry vstoupil kolem poledne místního času v oblasti Beringova moře mezi Ruskem a Aljaškou.
Obrovská exploze
Rychlost objektu byla bezmála 115 000 kilometrů za hodinu a ve výšce kolem 26 kilometrů nad povrchem došlo vlivem vzrůstající teploty k jeho explozi, která uvolnila energii odpovídající 173 kilotunám TNT, což je asi 40 % energie, uvolněné čeljabinským meteorem. Výbuch byl natolik intenzivní, že ho zaznamenala řada monitorovacích stanic prakticky po celém světě.
Následky střetu s vesmírným vetřelcem zachytily přístroje, pracující v mnoha spektrech – měřící například infrazvuk, elektromagnetické záření, infračervené i viditelné světlo. S objektem takového kalibru se Země dle odborníků srazí v průměru dvakrát až třikrát za století.
Ačkoli vědci zveřejnili informace o celé události až nyní, neznamená to, že by o ní nevěděli. Na rozdíl od Čeljabinsku se však tato odehrála nad prakticky neobydlenou oblastí, proto nevzbudila pozornost obyvatelstva. V případě Čeljabinsku byl objekt asi dvakrát větší a po jeho explozi došlo k rozbití desítek tisíc oken a narušení statiky několika budov. Odhaduje se, že zraněno bylo kolem 1 500 lidí.
Vetřelci kolem naší planety
Bývalý astronaut Ed Lu, spoluzakladatel neziskové organizace B612 Foundation, konstatuje, že i nevelký objekt může v zemské atmosféře zaniknout ve velké explozi. Výbuch asteroidu o průměru jen několika metrů může uvolnit desetinásobek energie hirošimské atomové bomby.
Tato událost ukazuje, jak vesmírné objekty mohou ovlivnit život na Zemi. Ačkoli drtivá většina střetnutí s meteoroidy proběhne bez jakýchkoli následků a těleso zpravidla shoří v atmosféře, existují i takové, které mohou ohrozit naši existenci.
„Dlouho jsme říkali, že potřebujeme zmapovat trajektorii objektů ve sluneční soustavě, abychom věděli předem – desetiletí předem, ne týdny nebo hodiny – kdy nás něco zasáhne,“ říká Lu. „To byl náš dlouhodobý záměr, který je i nadále našim cílem.“ Do roku 2020 chce NASA zmapovat 90 % objektů v blízkosti Země s průměrem nad 140 metrů.