V neděli 5. listopadu večer byla nad územím Česka na obloze k vidění nebývale intenzivní polární záře. Světelný úkaz, odehrávající se ve vysoké atmosféře naší planety, přitom bývá obvykle viditelný zejména v severských zemích.
Na možnost výskytu polární záře upozornil v 16:17 Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ): „Dnes před obědem dorazil k Zemi materiál z jedné ze slunečních erupcí. Aktuálně je zemské geomagnetické pole narušené a je naděje na spatření polární záře po setmění.“
Rudá záře nad Českem
Situaci pro pozorovatele z území naší republiky komplikovala oblačnost, která v některých místech omezovala výhled na oblohu. V následujících hodinách se však postupně začaly objevovat snímky růžově až rudě zbarvené polární záře nejen z Česka, ale také ze Slovenska, Maďarska a Rumunska.
V některých případech byla záře pozorovatelná pouhým okem, nicméně opravdová kouzla se často začala odehrávat po vyfocení s dlouhou expozicí, díky které vynikly i méně viditelné svítící oblasti.
Krátce před sedmou hodinou večerní už byly sociální sítě zasypané fotografiemi polární záře. Dle ČHMÚ se jednalo o velice silný úkaz, jaký jsme nezažili už roky. Odborníci také zdůraznili, že se jedná o dynamický a proměnlivý jev, jehož viditelnost se může měnit z minuty na minutu.
Jak vzniká polární záře
Polární záře, známá také jako aurora borealis na severní polokouli a aurora australis na jižní polokouli, je přírodní světelný úkaz, který se objevuje v noci na obloze v oblastech blízko zemských pólů. Je to výsledek střetu částic vyslaných ze Slunce, které jsou nesené slunečním větrem, s molekulami a atomy v zemské atmosféře.
Polární záře v 18:15 v Ostravě
Když sluneční vítr dorazí k Zemi, je směrován zemským magnetickým polem k polárním oblastem. Částice jsou vedeny magnetickými siločárami k polárním oblastem, kde následně vstupují do atmosféry. V atmosféře se pak srážejí s plynovými molekulami a předávají jim část své energie.
Tato energie pak vede k excitaci nebo ionizaci molekul atmosférických plynů, přičemž následná deexcitace vytváří světlo, které pozorujeme jako barevné závoje na noční obloze. Barvy polární záře závisí na typu atmosférického plynu, s nímž se sluneční částice střetávají, a výšce, ve které k tomu dochází. Například kyslík ve vyšších vrstvách atmosféry vytváří zelenou až červeno-fialovou barvu, zatímco dusík způsobuje modré a fialové odstíny.
Barva polární záře primárně závisí na nadmořské výšce – v nejvyšších výškách dominuje kyslíková červená, pak kyslíková zelená a barvy emitované dusíkem (modrá, fialová a červená), v nejnižších vrstvách srážky omezí emise kyslíku a převládnou barvy emitované dusíkem.