Změny v proudění větrů a rozšiřování pouští zvyšují množství prachu ze Sahary unášeného nad západní Evropu i četnost těchto událostí. Během zimních měsíců v letech 2020 až 2022 byl pozorován osminásobný nárůst saharského prachu. Prach z vyprahlých saharských oblastí pak může mít škodlivé dopady na kvalitu ovzduší tisíce kilometrů daleko. Podrobnosti přináší magazín New Scientist.
„V roce 2024 se tyto extrémní události opakují,“ konstatuje Sara Basart ze Světové meteorologické organizace. Odkazuje se přitom na několik průniků prachu nad Kanárské ostrovy a do oblasti západního Středomoří, ke kterým došlo v posledních třech měsících.
Sahara jako zdroj prachu
Poušť Sahara je zdrojem více než poloviny veškerého prachu v atmosféře. V teplých měsících tento prach často zasahuje západní Evropu a občas dorazí až do Velké Británie. V posledních čtyřech letech však došlo v zimních měsících (od ledna do března) na severní polokouli k řadě intenzivních průniků saharského prachu, což je značně neobvyklé. Tento jev představuje významnou odchylku od běžných sezónních vzorců.
Výskyt saharského prachu má celou řadu negativních dopadů. Například v roce 2020 se nad Kanárskými ostrovy přehnala dvě velká prachová oblaka, což vedlo ke zrušení několika stovek letů a zablokování solárních panelů. Na začátku let 2021 a 2022 zasáhly rekordně velké průniky prachu také západní Evropu, zejména Španělsko.
Aby pochopili příčinu zimních průniků prachu mezi lety 2020 a 2022, porovnali Basart a její kolegové tyto události se satelitními záznamy sahajícími až do roku 2003. Zjistili, že základem oblaků prachu je kombinace půdy, která může být vyzdvižena, a dostatečně silného větru.
Zvýšené množství prachu, který může být unášen větrem, vědci spojují s probíhajícím suchem v oblasti Maghrebu v severozápadní Africe. Kromě toho také identifikovali oblast anomálního tepla v západní části Středozemního moře a vzorec blokující tryskové proudění, který způsobuje, že ze Sahary vane na sever směrem do Evropy více větrů.
Může za to klimatická změna? Možná ne
„Došlo ke změně typických vzorců cirkulace vzduchu pro zimní období,“ vysvětluje Basart s tím, že zatím není jasné, zda se jedná o krátkodobou anomálii, nebo trvalejší trend. Důležité je, že tento posun může mít vliv na pronikání prachu do Evropy.
Pedro Salvador z Centra pro energetický, environmentální a technologický výzkum ve Španělsku tvrdí, že tato změna by mohla být součástí dlouhodobého nárůstu saharského prachu od 40. let minulého století. Údaje o pronikání prachu sice nesahají tak daleko do minulosti, ale on a jeho kolegové nedávno zjistili, že atmosférické faktory, které zvyšují pravděpodobnost pronikání prachu, se od té doby zvýšily.
Bylo by snadné obvinit z vyšší prašnosti Sahary probíhající klimatické změny, ale není to tak jednoduché. Podle Claire Ryder z univerzity v Readingu ve Velké Británii v tuto chvíli není jasné, jak změna klimatu může měnit cirkulační vzorce, které stojí za pronikáním prachu. „Klimatické modely se v podstatě neshodují ani v otázce prachu v současném klimatu, natož v tom, co se s prachem stane v budoucnosti,“ říká.
Výsledky dosavadního vědeckého bádání byly publikovány jako preprint v odborném časopise EGUsphere. Tato interaktivní komunitní platforma hostovaná Evropskou unií pro geovědy (EGU) slouží jako otevřený vědecký repozitář v oblastech země, vesmíru a planetárních věd.