Devět z devíti dobrovolníků – tedy plných 100 % – ochránila před nádorem nově vyvinutá vakcína. Tři roky po léčbě jsou pacienti stále zdraví. Takový je výsledek první fáze klinických zkoušek, kdy se testuje především bezpečnost léčby pro nemocné. Vakcína proti zhoubnému nádoru ledvin ale přinesla tak povzbudivé výsledky, že o nich tým vedený Tonim Choueirim z bostonského Dana-Farber Cancer Institute referuje ve studii publikované ve vědeckém časopise Nature.
Ročně je zhoubný nádor ledvin diagnostikován 400 000 lidí a 150 000 pacientů s touto diagnózou každoročně zemře. Zvláště rizikové jsou případy, kdy je rakovina ledvin odhalena v pokročilém stádiu označovaném jako stádia III a IV. Do stádia III dospěje nádor, který prorostl hlouběji do okolních tkání a rozšířil se do blízkých lymfatických uzlin. Ve stádiu IV se rakovina rozšířila z místa vzniku do jiných orgánů nebo vzdálených oblastí těla. Stádium IV je označováno také jako metastatická rakovina.
Dosavadní léčba pomáhá jen třetině pacientů
Standardní léčba rakoviny ledvin spočívá v chirurgickém odstranění nádoru, které může být doplněno o imunoterapii monoklonální protilátkou pembrolizumabem. Tato protilátka se váže na povrch bílých krvinek ze skupiny T-lymfocytů a nedovolí jejich inaktivaci. Takto „nabuzené“ T-lymfocyty pak likvidují nádorové buňky, a to i v metastázách. U dvou třetin pacientů ale ani to nepomůže. Onemocnění se vrací a možnosti léčby jsou pak velmi omezené.
Toni Choueiri a jeho spolupracovníci testovali vakcínu vyvinutou ve spolupráci biotechnologické společnosti NeoVax, Massachusetts Institute of Technology, Harvard University a Dana-Farber Cancer Institute. Vakcína se připravuje speciálně pro každého pacienta a cílí proti tzv. neoantigenům.
Naděje z rakovinných bílkovin
Vakcíny proti zhoubným nádorům pracují na různých principech. Například vakcína chránící před rakovinou děložního hrdla cílí na viry, které toto onemocnění vyvolávají. Neoantigenové vakcíny využívají skutečnosti, že zhoubné bujení je spojeno s drastickými změnami dědičné informace.
Rakovinné buňky nesou tisíce poškození, tzv. mutací. Podle některých mutovaných genů vyrábí nádorové buňky i nadále bílkoviny, ale ty jsou oproti bílkovinám z produkce zdravých buněk pozměněné. Na takové bílkoviny obvykle reaguje imunitní systém jako na cizorodé a likviduje buňky, které je nesou. Nové defektní bílkoviny se většinou ukrývají uvnitř nádoru a pro imunitní systém jsou „neviditelné“. To má za úkol napravit vakcína.
Když lékaři odoperují pacientovi nádor z ledviny, prozkoumají spektrum bílkovin produkovaných nádorovými buňkami. Vyhledají ty části molekul, kterými se bílkoviny v důsledku mutace genů liší od bílkovin zdravých buněk. Tyto úseky bílkovin se označují jako neoantigeny.
Zdaleka ne všechny se hodí pro výrobu léčebné vakcíny. Choueiriho tým využívá speciální algoritmus, s jehož pomocí vědci vyberou neoantigeny, které s největší pravděpodobností vydráždí imunitní systém k útoku na nádor. Podobné vakcíny už byly vyvinuty i proti dalším nádorům, jejichž léčba je problematická, např. proti zhoubnému melanomu. ¨
Úspěšný klinický test
Devíti pacientům s pokročilým nádorem ledvin vyrobili vědci z vybraných neoantigenů vakcínu a tu dostali nemocní ve třech dávkách. První sloužila k seznámení imunitního systému s neoantigeny. Další dvě už nabuzený imunitní systém popoháněly do přímé akce proti nádoru. U pěti dobrovolníků lékaři kombinovali vakcínu s monoklonální protilátkou ipilimumab, která aktivuje imunitní systém podobným způsobem jako embrolizumab.
Dobrovolníci netrpěli vážnějšími vedlejšími účinky vakcíny. Některým se lehce zanítilo místo vpichu, další vykazovali příznaky podobné lehčí chřipce. To ukazuje, že vakcína byla zkonstruována dobře. Nabudí imunitu proti nádorovým buňkám, ale jiných buněk v organismu si takto nabuzený imunitní systém nevšímá.
„Neoantigeny, na které tato vakcína cílí, směrují imunitní reakce na rakovinné buňky. Kromě toho, že tak zvyšujeme účinnost léčby, snižujeme zároveň i riziko imunitních reakcí proti nenádorovým buňkám,“ shrnuje přínosy léčby Choueiri.
K první fázi klinických testů se vědci propracovali po osmi letech usilovné práce. Na počátku nebylo jisté, zda má tahle strategie šanci na úspěch. Vývoj obdobné vakcíny proti zhoubnému melanomu byl podstatně nadějnější, protože buňky tohoto nádoru nesou v dědičné informaci obrovské množství mutací a to znamená, že nabízejí velký počet cílů v podobě vhodných neoantigenů.
V případě nádorů ledvin je neoantigenů mnohem méně, a to je pro tvorbu vakcíny vážná komplikace. Přesto Choueiri a spol. uspěli. Jak vyplývá ze studie v Nature, pacientům, kteří dostali vakcínu, se nádor nevrátil ani po třech letech. Imunita nastupuje už tři týdny po první injekci. Aktivita T-lymfocytů proti nádoru naroste v průměru 166krát a je na dostatečné úrovni i po třech letech.
Namístě je opatrnost
„Tento přístup nelze zaměňovat s pokusy o očkování proti rakovině ledvin," komentuje výsledky studie člen výzkumného týmu David Braun z Dana-Farber Cancer Institute.
„Vybíráme cíle, které jsou jedinečné pro rakovinu a liší se od jakékoli normální části těla, takže imunitní systém může být nasměrován na rakovinné buňky, a to velmi specifickým způsobem. Zjistili jsme, které specifické cíle jsou v nádoru nejvíce náchylné k imunitnímu útoku, a prokázali jsme, že tento přístup může generovat dlouhotrvající imunitní reakce a nasměrovat imunitní systém k rozpoznání rakoviny. Věříme, že tato práce může vytvořit základ pro vývoj neoantigenních vakcín proti rakovině ledvin.“
Autoři studie přesto zůstávají krajně opatrní a zdůrazňují, že než se dostane vakcína k nemocným, bude nutné ověřit její účinky na větším počtu nemocných. Takové ověřování se už rozběhlo, ale bude trvat roky, než je bude možné uzavřít a vyhodnotit.
Nemalou překážku pro rozšíření do běžné praxe představuje skutečnost, že se pro každého pacienta připravuje vakcína zvlášť a není tedy vyráběna ve velkém. To léčebné postupy vždycky výrazně prodraží.