Drony už v současné době patří mezi standardní výbavu záchranářů, zdaleka ale nemůžou být nasazeny všude. Jsou křehké a snadno se nárazem poničí, tak například v úzkých prostorách se spíše nepoužívají. Přitom právě tam by je záchranáři potřebovali. Výzkumníky v Arizonské státní univerzitě proto napadlo dát dronům nafukovací tělo, aby byly odolnější.
Nápad je ve svém jádru tak prostý, že se skoro ani nedá nazvat vynálezem v pravém slova smyslu, přesto k němu vědci sepsali celou studii, která byla zveřejněna v odborném magazínu Soft Robotics.
Nový experimentální dron, se kterým výzkumníci v Americké státní univerzitě přišli, se jmenuje SoBar (zkratka amerického soft-bodied aerial robot). Jeho základní konstrukce, kde se nachází veškeré elektro komponenty, je pevná jako u běžných dronů, avšak není pokryta plastovým krytem, jak bývá zvykem, nýbrž speciálním pytlem z vysokopevnostní nylonové tkaniny a polyuertanu.
Tento pytel lze nafouknout pomocí pumpy, čímž se z dronu tak trochu stane balón, který se může odrážet od povrchů a nic se mu nestane. Samozřejmě vrtule, kamery a senzory jsou odkryté, jinak by se stroj nemohl pohybovat, ale ramena schválně vyčuhují dál než vrtule, aby v případě svislého kontaktu narazila jako první chráněná část.
Takhle vědci zkoušeli s dronem zkoušeli narážet do zdi:
Arizonští vědci ve svém prohlášení popisují, že se při vymýšlení konstrukce inspirovali ptáky a jejich pneumatizovanými kostmi, díky kterým efektivněji a bezpečněji létají. Od ptactva si navíc vzali ještě jednu inspiraci – dron má ve spodní části pružnou úchopnou sponu, kterou se dokáže uchytit například na větvích – doslova umí sedět na bidýlku.
Tato spona je zcela mechanická a její pohyb zabere jen pár sekund, takže nečerpá žádnou elektřinu, která může být při záchranných akcích kritická. Navíc dron nemusí v případě krátké neaktivity spotřebovávat energii k tomu, aby zůstal ve vzduchu, nemusí ani složitě hledat ploché místo na přistání, prostě se na chvíli usadí na stromě (nebo na čemkoliv), pak se odrazí a pokračuje dál.
Tato dovednost společně s faktem, že dron se díky nafukovacímu pytli nerozbije hned při prvním nárazu, z něj podle vědců dělá velmi nadějný stroj, který by mohl najít široké využití hlavně při složitějších záchranářských akcích jako bylo nedávné zemětřesení v Turecku, kdy bylo třeba prohledávat členité trosky.
„Musíme se přestat zaměřovat na to, aby drony do ničeho nenarážely. Drony naopak musí do okolí narážet, jinak nebudou moci plnit širokou škálu úkolů,“ je přesvědčen Wenlong Zhang, jeden z autorů studie. „Obvykle drony monitorují škody z výšky, ale nemůžou se pohybovat zřícenou budou,“ dodává, co je podle něj na současném přístupu špatně.
Zdroj: Tisková zpráva Arizonské státní univerzity
