Aby lidé mohli cestovat po vesmíru a přistávat na vzdálených planetách, budou muset nejprve dobýt objekty v bezprostředním okolí Země. K pohybu kosmických lodí bude nezbytné obrovské množství zdrojů, takže je nutné zajistit jejich dostupnost a efektivní využívání.
To znamená najít a využít zdroje energie a také spolehlivé prostředky pro výrobu základních potravin a vody. Jako optimální první krok se jeví těžba na Měsíci. Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) se touto otázkou zabývá již několik let, informuje web SlashGear.
Nebude to tak jednoduché
Těžit na Měsíci, nebo v jakékoli jiné mimozemské oblasti mimo naši domovskou planetu, ale nebude tak jednoduché. Nejde přitom jen o vzdálenost, nedostatek kyslíku či další technické komplikace, ale v cestě těmto plánům stojí hned několik unikátních překážek.
První překážka, které musí lidstvo čelit při snaze rozšířit svou přítomnost ve sluneční soustavě, spočívá v technologii. Dle NASA trvá cesta k našemu nejbližšímu vesmírnému sousedovi – Měsíci – tři dny. V případě cesty na Mars je nutné počítat s přibližně sedmi měsíci. U vzdálenějších planet, jako jsou Jupiter či Saturn, by cesta trvala šest, respektive sedm roků.
Při cestách na tyto vzdálenosti bude tedy nutné vyvinout pohonný systém, jež nebude spoléhat pouze na počáteční rychlost, získanou raketou při startu ze Země. Kosmické lodě by měly být schopné udržovat, nebo v ideálním případě dále zvyšovat rychlost svého pohybu.
To znamená nutnost vyvinout zcela nový způsob pohonu, vyžadující mnohem méně místa a hmotnosti. Jako další bychom měli získat schopnost „přeskakovat mezi planetami“ a doplňovat palivo během cesty. To vyžaduje kolonizaci a možnost těžit nerostné suroviny z povrchu sousedních planet a měsíců.
Těžba na jiných planetách
Využití mimozemských zdrojů stojí v cestě další překážka. Během studené války vyvíjely Spojené státy a Sovětský svaz velké úsilí o průzkum vzdálených planet a Měsíce. Politika výzkumu vesmíru je složitá, ale stačí říci, že se světoví vůdci po celém světě začali obávat potenciálního konfliktu rozšiřujícího se za hranice našeho světa.
Válka ve vesmíru by vážně ohrozila lidské životy, neboť jedním z přirozených dopadů takového konfliktu by byla možnost svrhnout munici přímo nad bojujícími zeměmi a hrozilo by, že při tom dojde ke zničení celé planety. V důsledku toho více než sto zemí včetně USA a Ruska podepsalo v roce 1961 dohodu, zakazující nároky na suverenitu mimo fyzické území planety Země.
Smlouva o zásadách činnosti států při výzkumu a využívání kosmického prostoru, včetně Měsíce a jiných nebeských těles doslova říká, že výzkum a využívání kosmického prostoru, včetně Měsíce a dalších nebeských těles, se provádí ve prospěch a v zájmu všech zemí bez ohledu na stupeň jejich hospodářského nebo vědeckého rozvoje a je doménou celého lidstva.
Území na jiné planetě si nelze přivlastnit
Poměrně důležitý a z hlediska případné těžby může být problematický článek číslo 2: „Kosmický prostor, včetně Měsíce a dalších nebeských těles, není předmětem národního přivlastnění na základě nároku na svrchovanost, užívání či okupace nebo jakýmkoli jiným způsobem.“
„Jenže pro vytvoření trvalého osídlení na Měsíci i jinde je nutné vznést nároky na suverenitu. Akt budování čehokoli vyvolává určitou míru vlastnictví území. Aby lidé mohli těžit nerostné suroviny, musí prohlásit prostor za svůj a následně začít budovat komunitu, která bude toto úsilí podporovat.“ uvádí SlashGear.
Z uvedeného je zřejmé, že k dobývání a prozkoumání planet a dalších objektů sluneční soustavy bude nutné překonat nejen technické, ale i legislativní překážky. Naději dává patnáctý článek, který uvádí, že „Každý smluvní stát může navrhnout změny této smlouvy.“ Nezbývá tedy než doufat, že se zainteresované strany dokážou dohodnout ve prospěch celého lidstva.