Našli po padesáti letech lunární modul Apolla 10? Je to trochu složitější, než se možná zdá. Na povrchu Měsíce přistálo celkem šest lunárních modulů. Jejich přistávací části se stále nachází na povrchu a jsou vidět z oběžné dráhy Měsíce. V návratové části se astronauti dopravili zpět k velitelské sekci a poté ji odhodili. Všechny postupně dopadly na měsíční povrch. Přesná místa dopadu neznáme.
Apollo 13 na Měsíci nikdy nepřistálo. Lunární modul posloužil jako záchranný člun a skončil v zemské atmosféře. Podobný osud čekal také lunární modul Apolla 9. Jeho první část vstoupila do zemské atmosféry v roce 1969, druhá až v roce 1981.
Apollo 8 při svém slavném vánočním obletu Měsíce žádný lunární modul nemělo. Před ostrým přistáním na povrchu Měsíce však proběhl ještě test na oběžné dráze našeho vesmírného souseda – Apollo 10.
Lunární modul Apolla 10 Snoopy
Apollo 10 byla „demoverzí“ ostrého letu. Proběhla téměř celá mise kromě sladké tečky v podobě přistání na povrchu. Astronauti se prolétli v lunárním modulu s názvem Snoopy ve výšce jen 15 km nad Měsícem.
Tom Stafford a Gene Cernan po krátkém letu odpojili přistávací část a v té návratové se připojili zpět k velitelské sekci, kde na ně čekal John Young.
Poté došlo k odhození návratové části lunárního modulu. Na rozdíl od Apolla 11 až 17 však došlo ještě k zážehu motoru. Zbytek lunárního modulu nedopadl na povrch, ale dostal se na heliocentrickou oběžnou dráhu a na ní se pohybuje dodnes.
Další asteroid nebo umělý kus historie?
Dodnes se astronomové pokoušejí Snoopyho najít. Možná to zní paradoxně a postará se to o nové konspirační teorie. Pozorujeme vesmírné objekty miliardy světelných let od nás, zkoumáme planety u cizích hvězd, ale nedokážeme pozorovat a dobře identifikovat objekt pohybující se poblíž Země?
Asteroidy jsou i ve velkých dalekohledech stále jen světelnými body pohybující se na hvězdném pozadí. Snoopy má velikost jen asi 4 x 4 x 3 metry. Odlišit ho o asteroidů, kterých poletuje okolo nás spousta, je velmi obtížné.
V zásadě k tomu máte alespoň teoreticky několik nástrojů. Víme, že na heliocentrickou dráhu vstoupil 23. května 1969. Od té doby vlastními silami nezměnil svou dráhu, ale jeho pohyb ovlivňovaly Země i Měsíc. Přesnou dráhu neznáme, ale obecná znalost efemerid nám může pomoci vyřadit některé objevené asteroidy.
Dalším vodítkem je jasnost. Umělý kovový objekt bude odrážet více světla než obyčejný balvan. Ještě lepší by bylo spektrum, které by nám dalo definitivní odpověď. Snoopy je ale příliš malý a slabý. Získat jeho spektrum je obtížné.
Nick Howes z Královské astronomické společnosti hledal Snoopyho od roku 2011 pomoci dalekohledů Faulkes na Havaji a v Austrálii a prostřednictvím dat z lovce asteroidů Catalina Sky Survey se sídlem v Arizoně.
Howes věří, že Snoopyho našli jako asteroid s označením 2018 AV2. Okolo Slunce oběhne jednou za 382 dní po dráze, která má téměř totožný sklon dráhy jako Země. Relativní rychlost vůči naší planetě je také velmi malá.
Howes si je na 98 % jistý, že pozorovaný asteroid je skutečně lunárním modulem Apolla 10. Úplnou jistotu však v nejbližších letech mít nebudeme. Snoopy je nyní přes 56 milionů kilometrů daleko a znovu se k Zemi přiblíží až v červenci 2037 (aktuální pozice na webu JPL).
Howes se domnívá, že by šel Snoopy dohnat a prozkoumat. Technicky je to možné, ale je dosti nepravděpodobné, že by chtěl někdo věnovat čas a peníze na podobný projekt.
Sluneční soustava jako muzeum
Ztracených umělých objektů se okolo nás pohybuje více. V listopadu 2015 dopadl do Indického oceánu nedaleko Srí Lanky „asteroid“ WT1190F. Astronomové si mysleli, že jde o Snoopyho, ale to můžeme vyloučit. Patrně šlo o poslední část rakety Athena II, která v roce 1998 vynesla sondu Lunar Prospector.
Dalším umělým objektem je J002E3. U něj se podařilo získat spektrum, takže se zjistilo, že jde třetí stupeň rakety Saturn V (S-IVB) mise Apolla 12.
