Pokud byste chtěli v Brně založit startup, sednete v centru na šalinu číslo dvanáct a dojedete na severozápadní výspu města. Právě tam, v zázemí kampusu brněnského VUT a v přímém sousedství inspirativních korporací jako IBM nebo Red Hat, se totiž nachází JIC – Jihomoravské inovační centrum a jeho budovy, které slouží jako inkubátor pro hromadu začínajících IT firem.
Až vám severní svahy přestanou stačit, naložíte kancelářské židle a kávovary a přestěhujete se na opačný okraj města do Slatiny – do jedné z nejrozsáhlejších high-tech průmyslových zón v Česku na Černovické terase.
High-tech průmyslové městečko Černovické terasy. Kdysi tu bývalo prvorepublikové letiště a leteckým technologiím se tu věnuje také inženýrská pobočka amerického Honeywellu.
Ještě na počátku 21. století byste tu našli jen lány polí a travnatou plochu starého prvorepublikového letiště, v roce 2001 tu však s velkou slávou otevřela první montovna Flextronics a postupně přicházely další, přičemž samotnou výrobu často nahradili softwaroví vývojáři a inženýři všeho druhu.
Honeywell
Po bezmála dvaceti letech okupuje tříkilometrovou plošinu vysoko nad Brnem celá nová čtvrť velkých hal i kancelářských staveb. Flextronics už dávno odešel dál na východ a jeho starou budovu obklopil komplex s jezírkem. Dnes v něm sídlí jedna z globálních inženýrských poboček Honeywellu.
Josef Dvořák, Aerospace Engineering Director, v Brně dohlíží na stovky expertů bezmála třiceti národností, kteří vyvíjejí třeba avionické systémy
Jednou z klíčových oblastí, které se dnes Honeywell věnuje, je letecký průmysl, který má i v Česku bohatou tradici. Brněnská pobočka se pak orientuje na samotný vývoj nových technologií, takže zde namísto obvyklé montážní haly najdete kanceláře plné špičkových programátorů a pečlivě střežené laboratoře. V několika budovách pracuje 1 200 inženýrů třiceti národností z Evropy i vzdálenějších končin. Většina se věnuje právě letectví.
Satelitní internet JetWave
„Dnes už si prakticky nesednete do letadla, ve kterém by nebyly naše technologie,“ přivítal mě Josef Dvořák, Aerospace Engineering Director, a dodal že Honeywell výrobcům letadel dodává jak relativně hloupé podvozky, tak ty nejpokročilejší počítačové systémy pro avioniku nebo třeba přijímače satelitního internetu JetWave jak pro pilotní kabinu, tak pro cestující.
V laboratoři satelitního internetu JetWave: Exotická parabola, na které má prakticky každá rýha nějaký patentovaný význam, je připevněná na podstavci s motory, které mohou 200× za sekundu upravit náklon k družici.
Mimochodem, takový satelitní přijímač se dramaticky liší od paraboly třeba u vás na balkoně, letoun se totiž na rozdíl od vašeho domu pohybuje rychlostí mnoha set kilometrů za hodinu, přičemž musí neustále udržovat orientaci k družici poskytovatele připojení.
Exotická pohyblivá anténa satelitního internetu se u menších letounů nachází uvnitř pouzdra na vrcholu směrovky. Je určená především pro menší letouny typu business jet (v tomto případě Dassault Falcon 900EX).
Maličká parabola, která se v business jetech nachází v ocasní části letounu, proto neustále koriguje svoji orientaci pomocí sady motorů a to až 200× za sekundu. Díky této technologii zvládne JetWave vysoko nad oblačností až 50 Mb/s. Mimochodem, čistá obloha je podmínkou, technologie totiž používá milimetrové vlny, které by jinak zakaboněná obloha spolehlivě pohltila.
Simulátor A320 místo zasedačky
Zatímco satelitní internet mohou inženýři testovat přímo ve svých laboratořích, avionické systémy potřebují věrohodný kokpit. V jedné a docela běžné místnosti kancelářské budovy tedy namísto kopírky narazíte na funkční trenažér Airbusu A320. Kokpit je vybavený sadou obrazovek s palubními systémy Honeywellu a před okny se na rozměrná plátna promítá scéna z Microsoft Flight Simulator.
Testovací kokpit Aitbusu A320. Honeywell v něm může testovat třeba avionické aplikace na svých displejích. Další fotografie najdete v galerii.
Usedám na post kopilota a bezpečně vzlétneme z tuřanského letiště. Řízení moderního dopravního letadla, kde hromadu složitých operací přebírá palubní počítač a všemožná táhla už dávno vystřídala elektronika fly-by-wire, vypadá alespoň na první pohled jednoduše, takže přebírám řízení a kochám se pohledem na město pod námi.
Podívejte se, jak se létá v testovacím kokpitu A320:
Dassault Falcon 900EX
Uvnitř kokpitu trenažéru sice bezpečně otestujete, co potřebujete, bez skutečného letounu se ale vývojáři samozřejmě neobejdou. Čas od času tedy do Brna dorazí některé z testovacích letadel Honeywellu od těch velkých dopravních po relativně malý business jet Dassault Falcon 900EX.
Zvenčí se malý proudový letoun Falcon 900EX nijak neliší od těch ostatních...
Luxus ale v nitru nehledejte, kuchyňku totiž zaplnila kabeláž a rozměrné kožené sedačky pak počítače a další měřící technika, která je divoce napojená na komunikační linky letounu. Díky tomu mohou inženýři testovat a sledovat chování všech systémů i za skutečného letu, bez čehož by se vývoj neobešel.
Uvnitř je však vše jinak. Luxusní kožená křesla i kuchyňku obsadily počítače a jejich kabely napojené na komunikační linky letounu. Nebýt lepící pásky, dodnes bychom žili v jeskyni.
Software avioniky a dalších systémů musí být naprosto bezchybný, samotné testování a následná úřední certifikace tedy zabere více času, než bývá zvykem v jiných oblastech.
Stručně řečeno, chybu v produkční verzi Windows může Microsoft dodatečně opravit prostou záplatou. V případě softwaru v letounu, který se pohybuje třeba rychlostí 950 km/h kdesi deset kilometrů nad zemí, by však podobná drobnost mohla skončit katastrofou.
Krátce pro prohlídce testovací letoun vzlétl, pilot provedl nízký průlet nad letištní plochou a zamířil k dalším úkolům kamsi na západ. Podobné testovací stroje se základnou v USA stojí na zemi co možná nejméně.
Vzhledem k tomu, že zdrojový kód mnoha avionických systémů dosahuje i několika milionů řádků kódu, a přesto v něm nesmí být jediný bug, lze v tomto směru mluvit o malém inženýrském zázraku (a mnoha probdělých nocí).
Vize Connected Aircraft
Jednou z vizí letecké dopravy v příštích letech je Connected Aircraft. To přitom ani zdaleka neznamená, že do letounu namontujete satelitní internet, ale že zcela propojíte leteckou dopravu ve všech jejích aspektech.
Honeywell by byl rád u toho, a tak zkoumá třeba možnosti sdílených radarových dat, kdy se mohou informace získané třeba přesným bouřkovým radarem v jednom letounu rychle přenést do dalších na dané trase a následně pro všechny vypočítat vhodnější plánování letových koridorů, čímž se celá doprava zrychlí, zefektivní a v ideálním případě i zlevní.
Systémy Honeywellu v dopravních letadlech:
Ale to je jen jeden z mnoha příkladů. Ty další počítají se stejnou optimalizací i na zemi, což by mělo vést třeba k efektivnějšímu odbavení cestujících i nákladu nebo třeba servisním úkonům na letounu. Honeywell tedy nechce být jen výrobcem nejrůznějších mechaniky a elektroniky v kokpitu, ale také dodavatelem velkých dat, a na ně napojených služeb.
V dlouhodobějším časovém měřítku se pak jednou možná dočkáme i mnohem větší letové autonomie, kde je dnes hlavním blokem spíše než chybějící technologie lidská psychika. Přitom je to právě letecká doprava, která má s autonomií a počítačem řízenou pilotáží zdaleka nejvíce zkušeností. Jednoho dne tedy možná opravdu usedneme do airbusu, či boeingu, který ani žádného pilota z masa a kostí mít nebude.