Člověka neandrtálského (Homo neanderthalensis) vědci dlouho považovali za přímého předka moderního člověka Homo sapiens. Následně tento náhled přehodnotili a neandrtálce prohlásili za slepou vývojovou větev.
Teprve výzkum pravěké DNA izolované z ostatků neandrtálců prokázal, že se tito lidé s pravěkými Homo sapiens křížili. Výsledkem je příměs 1 až 4 % neandrtálské DNA v dědičné informaci současných lidí evropského původu. Asiaté jí mohou mít až 1,8 % a Afričané 0,5 %.
Vědci se dlouho a důkladně zabývali tím, co přinesly neandrtálské geny lidem Homo sapiens. Děti z těchto mesaliancí se však rodily i neandrtálcům. Nejnovější výzkumy týmu vedeného Joshuou Akeyem z Princeton University se soustředily právě na otázku, jak poznamenalo křížení neandrtálce. Genetici k tomu využili přečtené neandrtálské genomy, genom pravěkých lidí známých jako denisované a také 2 000 kompletně přečtených genomů současných lidí Homo sapiens.
Za vydatné pomoci odborníků na umělou inteligenci došli k závěru, že neandrtálci nakonec nesli ve svých genomech desetinu DNA pravěkých lidí Homo sapiens. Výsledky Akeyho týmu zveřejnil americký vědecký týdeník Science. Studie přepsala nejstarší historii lidstva, protože prokázala, že křížení začalo podstatně dříve, než se vědci domnívali. Akey a spol. zároveň dokázali, že poměrně masivní křížení proběhlo nejméně ve třech vlnách.
Tři vlny křížení
I když je pro nás neandrtálec stále synonymem pro nepříliš inteligentního primitiva, moderní paleoantropologická věda tento názor už dlouho nesdílí. Neandrtálci byli dokonale přizpůsobeni životu v klimatu ledových dob.
Měli větší mozkovnu než dnešní lidé a byli to velmi zdatní lovci a výrobci nástrojů. Léčili zraněné a nemocné druhy podobně jako současné přírodní národy. Dnes je zřejmé, že jim nechybělo ani abstraktní myšlení, na něž donedávna dávali evoluční biologové monopol modernímu Homo sapiens.
Poprvé docházelo k plození dětí mezi neandrtálci s lidmi Homo sapiens před více než 200 000 lety. Mísení dědičné informace obou druhů člověka tedy začalo záhy poté, co se Homo sapiens objevil. Jeho předci se sice oddělili od evoluční větve neandrtálců už před 600 000 roků, ale jako Homo sapiens se všemi typickými charakteristikami se objevili zhruba před 250 000 roků.
Protože neandrtálci vymřeli zhruba před 30 000 roků, měli na mísení s lidmi Homo sapiens více než 200 000 let. A tento čas využili naplno. Druhá mohutná vlna křížení se odehrála před 100 až 120 tisíciletími a třetí před 50 až 60 tisíciletími.
Zatím se vědci domnívali, že Homo sapiens vznikl v Africe před 250 000 roků a následujících 200 000 let nepřišel s neandrtálci do kontaktu. Teprve když před 50 000 roků vycestoval z Afriky do Asie a Evropy, potkal se tam s neandrtálci a plodil s nimi děti.
Z nových výzkumů ale vyplývá, že se africký Homo sapiens záhy po svém vzniku pokusil o výpad do Evropy a Asie, „nechal“ tam svou DNA v neandrtálské dědičné informaci a zase se vrátil na „černý kontinent“. V genomu dnešních lidí nezůstala po tomto křížení znatelná stopa.
„Na základě výsledků našich výzkumů jsme přesvědčeni, že pravěký Homo sapiens přicházel do kontaktu s neandrtálci a denisovany mnohem častěji, než jsme si zatím připouštěli,“ říká Joshua Akey.
Jak zmizeli neandrtálci
Další důležitý objev Akeyho týmu představuje zjištění, že populace neandrtálců byla překvapivě málo početná. Jejich tzv. efektivní populaci tvořilo 2 400 lidí. To samozřejmě neznamená, že v dané době žilo na Zemi pouhých 2 400 neandrtálců.
Jejich skutečné počty byly vyšší, ale za ideálních podmínek pro plození dětí by ke změnám pozorovaným v dědičné informaci reálné populace stačil počet označovaný jako efektivní populace. To byl zřejmě důvod, proč neandrtálci před 30 000 lety zmizeli.
„Nerad bych používal v této souvislosti slovo „vyhynuli“, protože byli z velké části pohlceni větší populací pravěkých Homo sapiens,“ vysvětluje Joshua Akey.
S tímto tzv. asimilačním modelem přišel už v roce 1989 antropolog Fred Smith z Illinois State University. Podle něj se populace neandrtálců neustále zmenšovala a její poslední příslušníci se zařadili do populace svých současníků z řad Homo sapiens. Studie Joshuy Akeyho a jeho spolupracovníků asimilační model podpořila celkem solidními argumenty.
„Neandrtálci zřejmě balancovali na pokraji vymření po dlouhou dobu. A příchod moderních Homo sapiens pro ně byl jako vlnobití, které naráží na mořské pobřeží a postupně ho nahlodává a eroduje. Neandrtálci se prostě nakonec ztratili v neustále se rozrůstající populaci Homo sapiens,“ líčí zánik neandrtálců Joshua Akey.