V úterý 21. května postihly let SQ321 společnosti Singapore Airlines z Londýna do Singapuru nečekaně silné turbulence. Zemřel jeden cestující (patrně na infarkt) a 83 dalších bylo zraněno. Ještě v sobotu bylo v nemocnicích v thajském Bangkoku, kde stroj nouzově přistál, hospitalizováno 43 zraněných.
V neděli 26. května došlo k další podobné události, při které bylo zraněno 12 osob na palubě (6 cestujících a 6 členů posádky). Boeing 787-9 aerolinek Qatar Airways, letící na pravidelné lince QR-17 z katarského Dauhá do irského Dublinu, postihly po dvou hodinách letu silné turbulence. V tomto případě letadlo pokračovalo do cíle své cesty a o 5 hodin později bezpečně přistálo. Osm zraněných bylo následně převezeno do nemocnic.
Někde jsou turbulence častější
Vedoucí katedry letectví na CQUniversity Australia Doug Drury se v souvislosti s výše uvedenými událostmi zabývá ve článku na webu The Conversation otázkami, zda jsou některé trasy náchylnější k turbulencím a jestli je zhorší probíhající klimatická změna.
Hned v úvodu prozrazuje odpověď na první otázku: „K turbulencím může dojít kdekoli, ale na některých trasách jsou mnohem častější než na jiných.“ píše Drury. Dále vysvětluje, že s většími, či menšími turbulencemi se setká prakticky každý let. Důvody jsou různé.
Například pokud letadlo startuje nebo přistává za jiným letadlem, může proudění vzduchu generované motory a konci křídel vedoucího letadla způsobit následujícímu letadlu takzvané turbulence v úplavu. V blízkosti země se mohou vyskytovat turbulence způsobené silným větrem spojeným s povětrnostními podmínkami, které se vyskytují v blízkosti letiště.
Ve větších výškách může docházet k turbulencím v pohybu dalšího letadla nebo vzestupným či sestupným prouděním v důsledku bouřky. Nejnebezpečnější a nejméně očekávatelné jsou v tomto směru turbulence v bezoblačném prostoru („clear-air turbulence“), které jsou prakticky neviditelné, je obtížnější je předvídat a vyhnout se jim.
Mapy turbulentních oblastí
Na nejzákladnější úrovni je turbulence výsledkem střetu dvou nebo více větrných událostí, které vytvářejí víry nebo narušují proudění vzduchu. Mnohdy se vyskytují na okrajích tryskových proudů – úzkých pásech silných větrů ve velkých výškách, které krouží kolem zeměkoule. Letadla se často pohybují v tryskových proudech, aby získala vyšší rychlost – ale při vstupu do tryskového proudu nebo jeho opuštění může dojít k turbulencím.
Vzorce turbulencí na celém světě lze zmapovat. Letecké společnosti tyto mapy využívají k tomu, aby předem naplánovaly trasu letu, vybraly náhradní letiště a připravily se na nepředvídatelné situace. Turbulence se mění v závislosti na povětrnostních podmínkách, ale v některých oblastech a na některých trasách jsou častější než jinde. Jak je vidět z mapy níže, většina nejturbulentnějších tras vede v blízkosti hor.
Mapa očekávaných turbulencí
Studie zveřejněná v loňském roce prokázala, že mezi lety 1979 a 2020 došlo k velkému nárůstu turbulencí v bezoblačném prostoru. V některých lokalitách se počet silných turbulencí zvýšil až o 55 %. Jiná studie, realizovaná v roce 2017, využila klimatické modely a předpověděla, že podle některých scénářů mohou být do roku 2050 turbulence v bezoblačném prostoru čtyřikrát častější než v minulosti.
Můžeme čekat častější turbulence
„Naše nejnovější prognózy naznačují zdvojnásobení nebo ztrojnásobení silných turbulencí v tryskových proudech v nadcházejících desetiletích, pokud se klima bude měnit tak, jak očekáváme,“ varuje profesor atmosférických věd na univerzitě v Readingu ve Velké Británii Paul Williams.
V klimatickém systému je stále více tepla, zejména nad vodními plochami (většinu oteplení generovaného člověkem pohlcují oceány). Důležité je, že toto přidané teplo stoupá v procesu zvaném konvekce, podobně jako vařící voda pohybuje rýží v hrnci. Tato atmosférická konvekce může narušit rychle proudící tryskové proudění.
Vědci očekávají, že se silné turbulence a turbulence v bezoblačném prostoru v tomto století ještě zhorší. Je to proto, že Země se bude i nadále ohřívat, k čemuž přispívají především prudce rostoucí skleníkové plyny v atmosféře. To pak bude způsobovat problémy v tryskových prouděních, kde létají letadla.
Nic s tím nenaděláme
Co lze udělat pro zmírnění turbulencí? Technologie pro jejich detekci je stále ve fázi výzkumu a vývoje. Piloti se tak musejí spoléhat na informace získané z meteorologických radarů. Snímky z meteorologického radaru jim ukazují, kde lze očekávat nejintenzivnější turbulence, takže se jim ve spolupráci s řízením letového provozu mohou vyhnout.
Stávající metody však nedokážou s předstihem odhalit turbulenci v bezoblačném prostoru. „Obloha může být jasná, modrá a klidná. A najednou bum, narazíte do toho,“ popsal magazínu Mashable bývalý pilot a nynější historik letectví na Nevadské univerzitě v Las Vegas Dan Bubb.
Vysvětlil, že tento typ turbulencí není vidět z pilotní kabiny, ani se nezobrazuje na meteorologickém radaru. „Je to skoro jako narazit s autem jedoucím 100 km/h do hlubokého výmolu,“ řekl Bubb. „Taková turbulence lidmi otřese a doufejme, že je nezraní.“