Vědci z Perelmanovy fakulty medicíny Pensylvánské univerzity učinili zajímavý objev, který by v budoucnu mohl vést k léčbě obezity. Zjistili, že léčba myší cytokinem známým jako TSLP vedla v průběhu experimentu k výraznému úbytku břišního tuku a snížení hmotnosti ve srovnání s kontrolními skupinami. Původním cílem přitom nebylo objevit potenciální léčbu - spíše se jednalo o nezamýšlený vedlejší účinek.
Cytokin je označení pro skupinu menších signálních proteinů, účastnících se v imunitní odpovědi. Jsou produkovány buňkami imunitního systému a jsou schopné navodit například rychlé dělení a diferenciaci určitých typů buněk, které se účastní boje proti patogenům.
Prostě ten tuk vypotíte!
Vědci si během pozorování všimli, že myši potí tuk – konkrétně jedinci léčení TSLP vykazovali evidentně mastnou srst. Byli přesvědčeni, že úbytek tuku nebyl spojen se sníženým příjmem potravy nebo rychlejším metabolismem. Zjistili, že TSLP stimuloval imunitní systém k uvolňování lipidů prostřednictvím kožních mazových žláz produkujících tuk.
Vedoucí výzkumu Taku Kambjaši uvedl, že toto zjištění bylo zcela nepředvídatelné. Jeho tým prokázal, že úbytku tuku lze dosáhnout vylučováním kůží ve formě na energii bohatého kožního mazu. Vědci jsou přesvědčeni, že jsou prvními, kdo dosáhli nehormonálního způsobu vyvolání tohoto procesu. Dle Kambjašiho to zdůrazňuje neočekávanou roli imunitního systému.
TSLP, neboli thymický stromální lymfopoetin, je typ proteinu imunitního systému, který se podílí na vzniku astmatu a dalších alergických onemocnění. Vědci zkoumali rozšířenou úlohu tohoto cytokinu při aktivaci imunitních buněk typu 2 a expanzi T-lymfocytů (druh bílých krvinek).
Objev přišel náhodou
Předchozí studie zjistily, že tyto buňky mohou regulovat energetický metabolismus, a výzkum předpokládal, že léčba myší s nadváhou pomocí TSLP by mohla stimulovat imunitní reakci, což by mělo působit proti některým škodlivým důsledkům obezity.
Vědci neočekávali, že TSLP bude mít vliv na samotnou obezitu. Spíše chtěli zjistit, zda může ovlivnit inzulinovou rezistenci. Jejich cílem zpočátku bylo korigovat diabetes 2. typu, aniž by myši zhubly. I když je zapotřebí dalšího výzkumu, autoři se domnívají, že tento objev by mohl potenciálně vést k „pocení tuku“ a hubnutí i u lidí.
Autoři studie píší, že u lidí by uvolňování kožního mazu na „vyšší rychlostní stupeň“ mohlo reálně vést k „vypocení tuku“ a úbytku hmotnosti. Kambjašiho skupina plánuje další studie, které by tuto hypotézu ověřily a potvrdily.