Komáři sice obyvatele v našich končinách momentálně nesužují, s blížícím se jarem se však mohou hodit výsledky studie vědců z Washingtonské univerzity. Zabývali se otázkou, jaké barevné odstíny tento nepříjemný bodavý hmyz přitahují.

Poté, co komáři zjistí charakteristické plyny z dechu, obvykle letí směrem ke specifickým barvám, jako je červená, oranžová, černá a azurová. Důležitější však je poznatek, že ignorují barvy jako je zelená, fialová, modrá a bílá.

Profesor biologie a hlavní autor studie Jeffrey Riffell řekl: „Zdá se, že komáři analyzují pachy, které jim pomáhají rozlišit, co je poblíž – například hostitele, kterého mohou kousnout.“ Když komáři ucítí specifické sloučeniny, jako je oxid uhličitý z lidského dechu, „stimuluje tato vůně oči, aby vyhledaly specifické barvy a další vizuální vzory, které jsou spojené s potenciálním hostitelem, a zamířili k nim.“

Výsledky studie zveřejněné 4. února v časopise Nature Communications ukazují, jak čich komárů - tzv. olfakce – ovlivňuje jejich reakce na vizuální podněty. Znalost toho, které barvy hladové komáry přitahují a které ne, může pomoci navrhnout lepší repelenty, pasti a další metody, jak udržet otravný hmyz na uzdě.

Dle Riffella existují tři hlavní signály, které komáry přitahují: dech, pot a teplota kůže. V rámci studie bylo odhalen čtvrtý signál: červená barva, která se nachází nejen na oblečení, ale také na kůži každého z nás. Nezáleží přitom na barvě kůže – všichni vydáváme „silný červený podpis“. Omezení těchto pro komáry atraktivních barev by mohlo být dalším způsobem, jak zabránit jejich nepříjemným štípancům.

Vědci sledovali chování samiček komára tropického (Aedes aegypti), kterým byly předloženy různé typy vizuálních a pachových signálů. Stejně jako u všech druhů komárů pijí krev pouze samičky, ale kousnutí komára tropického může přenášet také horečku dengue, žlutou zimnici, virové onemocnění chikungunya či virus zika.

Pomocí 3D sledovacího systému vědci v reálném čase monitorovali trajektorii pohybu jednotlivých komárů v miniaturních testovacích komorách, které byly postříkány specifickými pachy a obsahovaly různé typy vizuálních vzorů – například barevnou tečku nebo chutnou lidskou ruku.

Při absenci pachového podnětu komáři z velké části ignorovali tečku na dně komůrky, a to bez ohledu na její barvu. Po postříkání komory oxidem uhličitým komáři tečku nadále ignorovali, pokud měla zelenou, modrou nebo fialovou barvu. Pokud však byla tečka červená, oranžová, černá nebo azurová, komáři k ní okamžitě letěli.

Předchozí vědecké výzkumy naznačily, že aktivita komářích samiček se zvýší a začnou prohledávat okolí poté, co zaznamenají oxid uhličitý. Pokusy s barevnými tečkami odhalily, že po ucítění dávají oči komárů přednost určitým vlnovým délkám vizuálního spektra.

Zatímco lidé vidí barvy v různých vlnových délkách, v případě komárů není jisté, zda je vnímají stejně. Podle experimentů však komáři při zachycení CO2 dávají přednost delším vlnovým délkám. Bohužel pro nás lidská kůže vyzařuje signál na dlouhých vlnových délkách v rozsahu červenooranžové barvy, a to bez ohledu na její pigmentaci.

Vědci následně zopakovali pokusy v komoře s kartičkami v barvě lidské kůže a holou rukou dobrovolníka. V takovém případě komáři opět letěli k vizuálnímu podnětu až poté, co byl do komory nastříkán oxid uhličitý. Když použili filtry k odstranění signálů s dlouhou vlnovou délkou nebo pokud měl výzkumník na ruce zelenou rukavici, pak komáři na CO2 nereagovali.