Máte pravdu, byly (ty nehody) zbytečné. Kdo si ovšem myslí, že nové nebudou toho zklamu. Lidé prostě upřednostňují mamon, prospěch a tomu jsou učené i naše děti. Většina ano, kdo má slušné a rozumné rodiče, vedou je jinak. K pokoře a učení, že ne vše k životu potřebuji, jsou zde i jiní, potřební (nemyslím ekon. migranty, či nafouknutá bříška, to si musí řešit jiné státy, ty které nekontrolují porodnost a vysávají přírodní zdroje nad limit). Jsou ovšem neštěstí, která já uznávám a beru jako "přijatelné ztráty". Např. dobývání vesmíru se prostě bez nich neobejde, a žádná 100% jistota úspěchu nikdy nebude. Najdou se i jiná odvětví (jaderná energetika, průzkum moří ...), kde je třeba riskovat, obětovat i život za snahu o pokrok ve vědě, zlepšení života lidí, snahu posunout lidstvo dál. Člověk v bohatší části světa s stal ufňukánkem, bojící se vlastní smrti (vůbec si neuvědomuje, že jde o stejný stav, kdy nežil = nenarodil se), bojící se mít děti (stojí moc $ a ubírají z "mládí"), bojící se všeho vč. kouře s cigarety, čmudu z výfuku, sčítající hypotetické, roční "ztráty", byl bych v klidu, jinde se narodí náhrady během hodin. Chyba, není důležité jak dlouho člověk žije, ale co zažije, naplno prožije a co po něm zůstane. Dále není důležitý život sám o sobě, ale cesta po které jdeme, protože cíl, bude stále v nedohlednu. Dohlédnout k němu mohou jen bozi, a k těm má člověk v našem chápání slova bůh, zatraceně daleko. Otázkou zůstává, chceme vůbec být bohy, kteří vše vědí? Nebude taková civilizace již jen stagnovat?