V roce 2020 uveřejnili astronomové objev nejbližší černé díry. Měla se nacházet v systému HR 6819 ve vzdálenosti jen 1000 světelných let od nás.
Černé díry nevidíme, ale občas můžeme pozorovat jejich vliv na okolí – od emisí rentgenová záření až po jejich gravitační vliv. V případě HR 6819 měla černá díra ovlivnit svou gravitací pohyb obou hvězd v dvojhvězdném systému. Jedna hvězda měla okolo černé díry oběhnout za 40 dní, druhé to mělo trvat o dost déle.
Všechno je jinak
Objev černé díry zpochybnila řada astronomů a to včetně týmů z univerzity KU Leuven v Belgii. Tento tým se nakonec dal dohromady z původními objeviteli a provedli další pozorování – dvoumetrový dalekohled MPG doplnila vlajková loď Evropské jižní observatoře – dalekohled VLT.
Vědci věděli jistě, že se v systému nachází dva „zdroje světla“. Existovaly pak dvě možnosti – oba zdroje (hvězdy) obíhají blízko sebe a jedná se o těsnou dvojhvězdu, nebo obíhají dál od sebe a v takovém případě bychom pro vysvětlení jejich pohybu potřebovali černou díru. První možnost se ukazuje jako správná.
V nové studii vědci tvrdí, že pozorujeme dvojhvězdný systém krátce poté, co jedna z hvězd nasála atmosféru svého souputníka. To je u těsných dvojhvězd poměrně běžný jev, který je někdy populárně označován jako „hvězdný vampyrismus“.
Zaznamenat tuto fázi je velmi obtížné, protože na hvězdné poměry trvá opravdu krátce. HR 6819 je dokonalým kandidátem, na kterém lze studovat, jakým způsobem výměna hmoty ovlivňuje vývoj hmotných hvězd a přeneseně také vznik doprovodných jevů včetně gravitačních vln či explozí supernov.
