Nejlepší optické iluze: Z toho vám půjde hlava kolem

Pokračování 2 / 17

Je to video, nebo jen obrázek?

Podívejte se na obrázky s různými vzory níže. Pro umocnění kýženého efektu doporučujeme na obrázek kliknout a tím ho otevřít ve větší velikosti. Barevné vzory se budou jevit, jako by se pohybovaly. 

Trik těchto iluzí spočívá v tom, že hrany vzorů jsou buď částečně rozmazané anebo jsou sousední vzory odlišně vystínované tak, aby jeden vzor působil jako vystupující do popředí a ten vedlejší ustupující do pozadí. Oba dva způsoby mají za následek zmatení mozku při snaze správného zaostření. Výsledkem je těkavé přebíhání očí po obraze a snaha zaostření. 

Všimněte si, že pokud své oči donutíte soustředit pohled pevně jen na jediný bod, scéna se posléze jakoby zastaví. 

Pokračování 3 / 17

Rozhýbaný prostor v placatém obrázku

Princip rozhýbaných vzorů z předchozí kapitoly je možné ještě rozvinout do 3D podoby, ovšem zůstaneme přitom pouze u obyčejného 2D obrázku, který si klidně můžete vytisknout na papír a bude působit pořád stejně. 

Do hry se zde přidává stínování, perspektiva a ostře oddělené geometrické tvary (v našich ukázkových případech koule), které rozehrávají svou vlastní hru rozhýbaného vzoru a působí tak proti pohybu podkladu. 

Pokud se zadíváte na detaily obrázků, tak zjistíte, že jednotlivé prvky vzorů obtahují černé nebo bílé linky. A právě ty za vším stojí. Černý okraj mozku evokuje stín, bílý nasvícenou hranu. Podle toho mozku určíme, která část obrázku je jakoby v popředí a která v pozadí. A když vše střídavě nakombinujeme, je z toho mozek zmatený, jakoby stále přeostřuje a hledá hloubku prostoru. Tím se začne jevit pohyblivým. Opět se ale stačí soustředit jen na nějaký jeden bod a scéna v okolí se postupně zastaví. 

Pokračování 4 / 17

Kulaté je hranaté

Před zrcadlo umístíte zcela jasně hranatou strukturu, ale v odraze zrcadla uvidíte, že je kulatá. Stačí ji otočit a vnímání se prohodí – v zrcadle je vše hranaté a v reálu kulaté. Stará známý princip, ale zde předveden hned na několika příkladech, které pořádně procvičí váš mozek:

V čem je trik? Strukturu tvoří zaoblené hranoly, jejichž horní hrany nejsou rovné, ale zvlněné (jeden pár hran je prohnutá směrem dolů, druhý naopak nahoru). V šikmém pohledu pak výsledek vytvoří iluzi, že se jedná o rovinu. A když je vše přesně vytvořeno, odraz v zrcadle dává nahlédnout z druhé strany, kde se stejné hrany jeví jako kulaté. K této iluzi je potřeba, aby pozorovatel (kamera) nahlížel na scénu v úhlu 45°. Detailně to vysvětluje například toto video:

Pokračování 5 / 17

Záleží na úhlu pohledu

Zábavné jsou iluze, které si pohrávají se zobrazením třetího rozměru na dvojrozměrném obrázku. Schválně, dokážete rozsoudit dvojici na obrázku níže? Kolik mají před sebou trámků?

Asi nejznámější iluzí na toto téma je trojúhelník vytvořený z hranolu, jehož tvar je nepochopitelně zacyklen. Podobně se dá ale hrát s vyobrazením třetího rozměru na dvojrozměrném obrázku i jinak. 

Princip u trojúhelníku nebo trámků je v podstatě stejný - vycházíme z toho, jak jsou vyobrazovány 3D objekty v 2D prostoru, kdy se třetí rozměr kreslí v rovině šikmo k osám roviny. Ale protože nám chybí hloubka třetího rozměru, můžeme na papíře propojovat i čáry, které by se ve skutečném 3D prostoru minuly. 

U dalších ukázkových obrázků pak využíváme iluze formou prostorových stínů, které ale vyobrazujeme pro každou část 2D scény jinak.

Pokračování 6 / 17

Voda proudí do kopce

Litografie nizozemského malíře M. C. Eschera, která byla poprvé vytištěna v říjnu 1961, zobrazuje perpetuum mobile, v němž voda od úpatí vodopádu teče zpět nahoru, aby opět dosáhla vrcholku vodopádu.

Jistý nadšenec se dotyčným dílem nechat inspirovat k vytvoření konstrukce, kterou můžete vidět ve výše uvedeném videu. Ta mj. dokládá, že tato optická iluze skvěle funguje i ve 3D, se skutečnou vodou. Escher byl zkrátka génius...

Pokračování 7 / 17

Díra v ruce

Tato optická iluze připomíná „Písmeno vstává z papíru“. Tentokrát jde ale o vytvoření otvoru – konkrétně otvoru ve vaší ruce, do kterého budou zdánlivě vtékat pramínky vody.

Podobných hříček se dá pochopitelně udělat nespočet.

Pokračování 8 / 17

Virtuální realita na chodníku

Principiálně jednoduchá iluze, ale náročná na přesvědčivé ztvárnění. Využívá se perspektivy a funguje to jen z jednoho úhlu pohledu, ale výsledek pak bere dech.  Je to samozřejmě stále stejný princip jako „kreslení písmena“ či „díra v ruce“, ale ve velkém měřítku iluze ještě více vynikne. 

Optická iluze, kdy se jeví ve veřejném prostoru některé objekty jako prostorové, se využívá i v praxi – někde můžete narazit na přechody pro chodce, které se z pohledu řidiče jeví jako vystouplé hranoly. Ve skutečnosti je to ale jen malba a hra se stíny. 

Pokračování 9 / 17

Šikmé řádky

Klasický příklad optické iluze založené na tom, že malé detaily mohou výrazně narušit pravidelnou strukturu celku, pokud jsou vychýleny. Ačkoli se jedná o mřížku stejně velkých černých čtverců rozdělených zcela vodorovnými a svislými modrými pruhy, uvidíte něco jiného.

Spojovací linky s šikmo umístěnými uzlíky nám zkreslí vnímání horizontu, malé kosočtverce s natočenou kombinací černých a bílých čtverců pak ovlivní vnímání velikosti velkých černých čtverců. Stačí přimhouřit oči a obraz trochu rozmazat a začne se rovnat.

Tato konkrétní iluze se umístila ve finále soutěže o nejlepší optickou iluzi roku.

Pokračování 10 / 17

Dinosaurus s otáčecí hlavou

Roztomilý papírový Tyrannosaurus na videu vás bude provokovat. Jak to dělá, že otáčí hlavu? Věřte, že hlavou opravdu nehýbe a jde jen o optickou iluzi. Zkuste na ni přijít, v závěru videa vám bude kouzlo odhaleno.

Pokračování 11 / 17

Zkracující šipky

Tato iluze fascinuje svou jednoduchostí. Jsou to jen dvě čáry a k nim dotvořené šipky na koncích, ale nebudete chtít uvěřit, že se délka úsečky nemění.

Ale věřte, že se vůbec nic nezměnilo a délka obou segmentů zůstává pořád stejná. Klidně si k monitoru či displeji přiložte pravítko. Zajímavé je tento jev pozorovat na videu, kde se vám délka čar mění před očima:

I tato iluze se umístila ve finále soutěže o nejlepší optickou iluzi roku, právě díky své jednoduchosti.

Pokračování 12 / 17

Kuličky, které popírají gravitaci

V tomto videu uvidíte dřevěné kuličky, které se kutálejí „do svahů“, respektive po nakloněných žlábcích proti působení gravitace. Přitom nejde o počítačový trik, ale skutečnou scénu. Jak je to možné?

Orientace žlábků jsou vnímány opačně, v důsledku čehož je sestupný pohyb nesprávně interpretován jako vzestupný pohyb. Tato iluze je pozoruhodná především tím, že je generována pomocí pevného trojrozměrného objektu a pohybu – nikoliv pomocí dvourozměrného obrázku.

Pokračování 13 / 17

Křivá podlaha

A ještě jednou anamorfická iluze. Tentokrát z chodby jedné kreativní firmy, kde se rozhodli přizpůsobit neobvyklému vizuálnímu vjemu novou dlažbu. Nechte se inspirovat!

Pokračování 14 / 17

Jakou barvu mají tečky?

Mozek ošálený množstvím kontrastů prostě neví. Tečky ve vzoru blikají a chvíli se jeví jako bílé, poté probliknou do černé. Přitom mají stálou barvu. 

Pokračování 15 / 17

Měnící se barva

Dívejte se na tečku mezi dvěma barevnými čtverci. Pravidelně bliká, aby udržela vaši pozornost a přímý pohled. Když se objeví bílá obrazovka, uvidíte, že čtverce najednou změnily barvu. Učebnicový příklad příklad toho, jak snadno lze náš mozek ošálit pomocí barev.

V tomto případě vstupuje do hry jistá setrvačnost vjemu, respektive „podráždění“ sítnice oka. Jakmile se objeví bílá plocha, oko zůstává ještě chvíli podrážděno a má jistou setrvačnost, po kterou do mozku stále posílá informace o daném vjemu. Jenže zároveň se využívá ještě jiného efektu – k inverzi okolní barvy. To mozek zmátne a invertuje i původní barevné čtverce, které už přitom nejsou vidět a promítají se jen ze „setrvačnosti“.

Pokračování 16 / 17

Měnící se garážová střecha

Oválna střecha garáže se v zrcadle mění na vlnitou střechu. Opravdový tvar přitom není ani vlnitý, ani oválný. Naše mozky jsou však schopny interpretovat okrajovou křivku střechy jako průsečík střechy s rovinou kolmou k ose střechy.

Pokračování 17 / 17

Pohyby bez pohybu

Pokročilá verze známé iluze, kdy vidíme pohyb něčeho, co se ve skutečnosti nepohybuje. Tzv. Gaborovy prvky nemění pozici, ale pohyb v nich vyvolává dojem, že se hýbe celá konfigurace.

Je opravdu těžké uvěřit tomu, že rotující čtverec, oscilující tyčinky i závěrečné vlny... jsou jen iluzí vyvolanou driftováním výše zmíněných elementů.