Chesapeakská zátoka
Naše planeta se při své pouti vesmírným prostorem prakticky neustále setkává s nějakými objekty. Ty nejmenší ani nezaznamenáme, větší můžeme pozorovat na obloze jako „padající hvězdy“. Většina z nich shoří v atmosféře, ale malá část dopadne až na zemský povrch. Ty největší pak zanechávají stopy v podobě impaktních kráterů. Podívejme se na desítku největších němých svědků setkání Země s nezvanými vesmírnými vetřelci.
Začněme kráterem Chesapeake Bay. Vytvořil ho bolid, který zasáhl východní pobřeží Severní Ameriky asi před 35,5 miliony let v období označovaném jako eocén. Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných „mokrých“ kráterů na světě.
Během eocénu byly hladiny moře zvýšené a oblast Virginie ležela v pobřežních mělčinách. Pobřeží východní Severní Ameriky bylo pokryto hustým tropickým deštným pralesem a vody jemně svažitého kontinentálního šelfu byly bohaté na mořský život.

Zásah bolidu, který k povrchu dorazil rychlostí několika kilometrů za sekundu, vytvořil díru jak do vápencových sedimentů, tak i do žulového podkladu. Těleso se energií nárazu prakticky vypařilo a na místě vznikla díra hluboká osm kilometrů.
Následky střetu byly devastující pro široké okolí. Podle vědce Davida Powarse „Byly během několika minut vyvrženy vysoko do atmosféry miliony tun vody, usazenin a rozbité horniny, které následně zasáhly stovky kilometrů podél východního pobřeží.“
Hluboký kráter má průměr 38 kilometrů a je obklopen plochým terasovitým prstencovým korytem. Původní kráter měl průměr asi 85 kilometrů a byl hluboký 1300 metrů. V současnosti je pohřben pod vrstvou sedimentů, která se nahromadila během několika milionů let po dopadu.
Pokračování 2 / 10
Popigajský kráter
Zhruba ve stejném období, jako kráter v Chesapeakské zátoce, vznikl i Popigajský kráter v krasnojarské oblasti na ruské Sibiři. V současnosti je organizací UNESCO definován jako Geopark, tedy místo zvláštního geologického dědictví.
Impaktní kráter po léta fascinoval paleontology a geology, nicméně dlouho bylo obtížné se k němu dostat, neboť zde za Stalinovy éry fungovaly gulagy – tábory nucených prací, zaměřené na těžby diamantů. Větší vědecká expedice sem byla podniknuta až v roce 1997.

Vědci na základě zjištění popsali těleso, které kráter způsobilo, jako buď chondritový asteroid s průměrem 8 kilometrů, nebo kamennou planetku o průměru 5 kilometrů. Energie, uvolněná nárazem, transformovala v okruhu 14 kilometrů grafity na diamanty.
Kráter má průměr kolem sta kilometrů a je čtvrtým největším známým impaktním kráterem na Zemi. Právě srážky naší planety s dalšími objekty v období pozdního eocénu jsou považovány za jeden z důvodů masového vymírání rostlin a živočichů. Materiál, vyvržený při dopadu, totiž vyvolal globální ochlazení, neboť vynesl do atmosféry malé částice, které odrážejí sluneční teplo.
Pokračování 3 / 10
Chicxulubský kráter
Chicxulubský kráter je impaktní kráter pohřbený pod poloostrovem Yucatán v Mexiku. Jeho centrum se nachází blízko města Chicxulub, po kterém je pojmenován. Vznikl nárazem asteroidu nebo komety o průměru 11 až 18 kilometrů.
K události došlo před 66 miliony let, tedy v období, kdy vlivem narušení celosvětového klimatu došlo k vyhynutí 75 % rostlinných a živočišných druhů včetně dinosaurů. Výsledný kráter měl v průměru 150 kilometrů a hloubku až dvacet kilometrů. Dnes je z větší části ukryt pod hladinou moře a na pevnině se nachází zhruba jeho třetina.

Chicxulubský kráter
Chicxulubský kráter je to druhou největší potvrzenou strukturou, jejíž středový kopec je nedotčený a přístupný pro vědecký výzkum. Objevili ho víceméně náhodou koncem sedmdesátých let minulého století geofyzici Antonio Camargo a Glen Penfield, kteří v Yucatánu hledali ropu.
V roce 2016 byl do prstence proveden vědecký vrt, který dosáhl stovky metrů pod stávající mořské dno. Cílem bylo získat vzorky hornin z jádra samotného nárazu. Následné objevy byly prezentovány jako potvrzení aktuálních teorií spojených jak s dopadem vesmírného tělesa, tak s jeho účinky.
Pokračování 4 / 10
Kráter Kara
Kráter Kara vznikl před 70 miliony let v období pozdní křídy, dnes je však silně erodovaný a jeho průměr je asi 65 kilometrů. Nachází se na Jugorském poloostrově v ruském Něnecku a dle odborníků mohl mít původně průměr až 120 kilometrů.

Kráter Kara
Během výzkumu prohlubně bylo zjištěno množství nečistot a výrazné sklovité hmoty, které vznikly během výbuchu. Původně geologové považovali tyto objevy za následky sopečné činnosti a až později, zejména díky objevům ruského vědce Maslova, byl prokázán meteoritický původ kráteru.
Na území byla nalezena cenná ložiska diamantů. Některé drahokamy jsou velké až 4 milimetry a celkový odhadovaný obsah drahých kamenů dosahuje 50 karátů na tunu horniny. Oblast je dopravně nepřístupná – dostat se do ní lze pouze vrtulníkem.
Pokračování 5 / 10
Kráter Morokweng
Za dalším impaktní kráterem se vydáme do pouště Kalahari v blízkosti města Morokweng v Jihoafrické republice, blízko hranic s Botswanou. Vznikl v době před přibližně 145 miliony let, v období mezi jurou a křídou, nárazem tělesa o průměru 5 až 10 kilometrů.
Kráter o průměru 70 kilometrů není na povrchu, takže k jeho objevu došlo až v roce 1994 díky magnetickým a gravimetrickým průzkumům. Vzorky materiálů, odebrané z hloubky, potvrdily, že ke vzniku došlo nárazem chondritového asteroidu.

Kráter Morokweng
Zásadní objev přišel v roce 2006, kdy skupina vědců objevila při vrtech do hloubky 770 metrů pod povrch úlomek původního asteroidu velký přibližně 25 centimetrů. Kromě něj bylo nalezeno v různých hloubkách ještě několik dalších malých úlomků.
Tento objev byl poměrně neočekávaný, protože dřívější vrty ve velkých impaktních kráterech takové fragmenty neprokázaly, což vedlo k myšlence, že se asteroidy po nárazu vypařily. Část nalezených fragmentů lze spatřit londýnském Science Museu.
Pokračování 6 / 10
Kráter Manicouagan
Přesuneme se do Kanady, kde na nás čeká impaktní kráter, který je vidět i z vesmíru a bývá označován jako „Oko Quebecu“. I přes značnou erozi je Manicouagan považován za jeden z největších a nejlépe zachovalých kráterů na Zemi s odhadovaným průměrem 72 kilometrů.

Kráter Manicouagan
Na místě dopadu je dnes kruhová vodní nádrž Manicouagan s plochou 1942 km2 a objemem 35,2 km3. Uprostřed se nachází René-Levasseurův ostrov s nejvyšším bodem Mount Babel s nadmořskou výškou 952 metrů (590 metrů nad hladinou nádrže).
Podle vědců vznikl kráter Manicouagan přibližně před 215 miliony let (období triasu) dopadem asteroidu o průměru 5 kilometrů, který vyhloubil kráter s průměrem kolem 100 kilometrů. Dnes jde o šestý největší potvrzený a jeden z nejstarších známých impaktních kráterů na naší planetě.
Pokračování 7 / 10
Kráter Woodleigh
Woodleigh je velký impaktní kráter, nacházející se v západní Austrálii, východně od Žraločí zátoky. Skutečnost, že není viditelný na povrchu, vedla k mnoha nesrovnalostem ohledně jeho skutečné velikosti. Odhady průměru se pohybují od 40 do 120 kilometrů a jeho reálné rozměry jsou stále nejisté.

Kráter Woodleigh
Australští vědci pod vedením Arthura J. Moryho oznámili jeho objev v časopise Earth and Planetary Science Letters 15. dubna 2000. Původně jeho průměr odhadovali na 120 kilometrů, nicméně další badatelé přišli s argumenty, podle kterých je výrazně menší.
Relativně nová studie z roku 2010 odhaduje průměr kráteru Woodleigh mezi 60 a 160 kilometry. Vznikl asi před 364 miliony (v pozdním devonu) let nárazem komety nebo asteroidu o velikosti mezi 6 až 12 kilometry.
Pokračování 8 / 10
Kráter Acraman
Zůstaneme v Austrálii a tentokrát se podíváme na jih tohoto kontinentu, kde se nalézá značně erodovaný kráter Acraman. Část jeho plochy dnes vyznačuje stejnojmenné kruhové jezero o průměru asi 20 kilometrů – malá, mělká slaná vodní nádrž v suchém australském vnitrozemí. Jeho objev byl poprvé publikován v časopise Science v roce 1986.
Kvůli erozi není možné přesně určit původní rozměry a vědci jsou v odhadech značně rozpolcení. Zatímco jedna část je přesvědčena o tom, že průměr byl mezi 85 a 90 kilometry, další považují za pravděpodobnější 35 až 40 kilometrů.

Kráter Acraman
K nárazu asteroidu, jehož výsledkem je impaktní kráter Acraman, došlo dle odborníků již v době starohor, přibližně před 550 miliony let. Zajímavostí je, že nemá obvyklý miskovitý tvar, ale jeho povrch je členitý s různými výškami.
Studie vyvržených materiálů naznačuje, že náraz vytvořil kruh skal zhruba ve vzdálenosti 40 kilometrů od středu. Okraj, obklopující vnitřní kruh, může mít průměr 85 až 90 kilometrů a ke geologickému narušení hornin došlo až do vzdálenosti 150 kilometrů.
Pokračování 9 / 10
Sudbury Basin
Vracíme se do Kanady, konkrétně do provincie Ontario, kde se u města Greater Sudbury nalézá impaktní kráter Sudbury Basin s odhadovaným průměrem 130 kilometrů.
Geologický útvar vznikl přibližně před 1,849 miliardami let v období starohor, kdy na území tehdejšího superkontinentu Nuna dopadla kometa o průměru mezi 10 a 15 kilometry. Nárazem vyhloubený kráter byl hluboký 15 kilometrů a jeho průměr byl 250 kilometrů. Následné geologické procesy ho však deformovaly do současného menšího oválného tvaru.

Sudbury Basin
Vyvržený materiál byl rozptýlen na ploše 1,6 milionů kilometrů čtverečních, přičemž některé úlomky byly nalezeny až ve vzdálenosti 800 kilometrů. Další výzkumy naznačují, že vyvržená hmota mohla zasáhnout celou planetu, avšak v průběhu bezmála dvou miliard let došlo k jejímu zničení erozí.
O původu Sudbury Basin se vedly dlouhé spory a až v sedmdesátých letech minulého století bylo dosaženo konsensu, který říká, že byl vytvořen dopadem vesmírného tělesa. Zajímavostí je, že NASA použila toto místo ke geologickému tréninku astronautů programu Apollo v rozpoznávání hornin.
Pokračování 10 / 10
Kráter Vredefort
Naše poslední zastávka povede na území Jihoafrické republiky, kde najdeme největší známý impaktní kráter na naší planetě – Vredefort. Jeho průměr je 300 kilometrů a odhaduje se, že vznikl před více než dvěma miliardami let nárazem komety velké 10 až 15 kilometrů.

Kráter Vredefort
Přestože samotný kráter již dávno erodoval, zbývající geologické struktury v jeho středu jsou známé jako Vredefort Dome. V roce 2005 byl Vredefort Dome zařazen do seznamu lokalit světového dědictví UNESCO jako místo mimořádného geologického významu. Kráter má strukturu složenou z několika prstenců. Na Zemi je takových útvarů málo, protože eroze a tektonické procesy mnohé z nich zničily.
Dochovaným pozůstatkem je kruhová skalní struktura, nacházející se na ploše o průměru 70 kilometrů. Jde o pozůstatek středového kopce, vytvořeného odrazem hornin po zásahu. Z historického hlediska jde o druhý nejstarší známý kráter na Zemi – rekordmanem v tomto směru je o 300 milionů let starší kráter Suavjärvi v Rusku.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně