Derek Muller ve videu na svém kanálu Veritasium mapuje vývoj sekvenování DNA ve službách americké policie. Vysvětluje principy a dává je do souvislosti s konkrétními případy. Video je dlouhé, důkladné, vznikalo v rozmezí několika let a celé spěje k jednomu stěžejnímu faktu, který lze významem srovnat s dobou, kdy bezpečnostní složky začaly k identifikaci pachatelů používat otisky prstů.
1:1
Doteď fungovala identifikace pachatele pomocí DNA tak, že jste jeden vzorek našli na místě činu a v databázi jste museli vyhledat stejný, už spárovaný s konkrétní osobou. To se teď zásadně mění. Kromě policejní databáze do hry vstupují také databáze soukromých firem. Do nich lidé přispívají dobrovolně kvůli vyhledání příbuzných, sestavení rodokmenu a řady dalších důvodů.
1000:1
Ale s tím, jak se technologie analýzy DNA zdokonalila, nastala jedna ještě důležitější změna. K identifikaci jednotlivce už není nutné mít v databázi přímo jeho vzorek DNA. Stačí jeho vzdálený bratranec či sestřenice (a vzhledem k miliónům dostupných vzorků DNA pouze v USA je prakticky jisté, že někoho takového najdete).
Kolik svých brantranců ze třetího kolene znáte?
Pak se postupuje proti proudu času k prvním společným předkům, což v případě tzv. vraha z Golden State byli pra-pra-prarodiče. Pachatelem může být kdokoliv z jejich potomků, což v tomto konkrétním případě byla skupina čítající asi tisíc lidí!
Po 44 letech stačily 4 měsíce
Pak přichází na řadu konvenční metody a mravenčí detektivní práce. Tisíc lidí je na první pohled hodně, ale policie už měla řadu indicií, které okruh podezřelých rychle zredukovaly. Pohlaví, věk, výška, pobyt v oblasti kolem Sacramenta, později stěhování do jižní Californie atd. Výsledkem byla skupina o pouhých pěti podezřelých mužích. To už je dostatečně málo na to, aby si vyšetřovatelé obstarali jejich vzorky DNA a usvědčili svého viníka metodou 1:1.
Tohle je sériový vrah z Golden State.
Metoda jeho dopadení změnila forenzní vědy jednou pro vždy.
Případ, který nikdo nevyřešil po dlouhých 44 let, díky této nové metodě vyřešil tým šesti lidí za necelých pět měsíců. Tento případ prošlapal cestu a od té doby byly stejným způsobem identifikovány desítky vrahů ze 70. a 80 let.
„Tenhle nástroj je největší revoluce od dob zavedení identifikace pomocí otisků prstů,“ shrnuje ve videu dr. Connie Bormans, ředitelka laboratoře ve firmě Family Tree DNA, která se zabývá sběrem a analýzou vzorků od soukromých osob.
Jde o zásadní posun. Pachatel už nemá pod svojí kontrolou, jestli se někdo dostane k jeho DNA. Jinými slovy, když se kdokoliv rozhodne poslat svoji DNA do databáze, ukáže tím na stovky svých příbuzných – živých, narozených před sto lety i těch, kteří se ještě nenarodili. Statistici spočítali, že když pouhá 2 % populace dají svůj vzorek do databáze, lze identifikovat 99 % celé populace.
Dobrý sluha, špatný pán
Tento mocný nástroj v rukou policie poslouží spravedlnosti, ale zároveň vzniká obava o jeho zneužití. Příklad? Kdyby se zdravotní pojišťovna dostala k podrobné analýze DNA a identifikovala tam predispozici k nějaké vážné nemoci (=drahé léčbě), byl by takový pacient prakticky nepojistitelný, resp. jeho pojištění by bylo nezaplatitelně drahé.
Moje soukromí už není moje. Nemám nad ním absolutní kontrolu, sdílím jej se svými příbuznými. Nechci zveřejnit DNA? Tohle rozhodnutí někdo může udělat za mě. Možná už to udělal…
Jakmile se jednou analýza vaší DNA dostane na veřejnost, už není cesty zpět. DNA není jako kreditní karta, nemůžete ji zablokovat a nechat si vystavit novou.
Podívejte se na video
Pokud vás téma zaujalo, doporučuji shlédnout celé video. Obsahuje řadu dalších zajímavých podrobností, do detailů se zabývá morálními a legislativními aspekty problému (zmiňuje první skutečný konflikt) a mapuje aktuální situaci na trhu: