Omega Centauri je formálně kulová hvězdokupa, ale zároveň je jasné, že je velmi výjimečná. S průměrem asi 150 světelných let a asi deseti miliony hvězd o hmotnosti zhruba čtyř milionů Sluncí jde o největší a nejhmotnější kulovou hvězdokupu Mléčné dráhy.
Navzdory vzdálenosti asi 15,8 tisíc světelných let její zdánlivá velikost na noční obloze přesahuje Měsíc v úplňku, i když je mnohem méně viditelná než Měsíc.
Hvězdokupa Omega Centauri také rotuje rychleji, než je u hvězdokup obvyklé a je nápadně zploštělá. Odborníci se domnívají, že by to vlastně mohlo být jádro bývalé trpasličí galaxie, kterou kdysi pozřela Mléčná dráha a „otrhala“ z ní vnější hvězdy.
Černá díra?
Od roku 2008 se vědci vášnivě dohadují, jestli se v této hvězdokupě nachází černá díra střední velikosti či nikoliv. Pokud ano, byl by to vzrušující objev, protože tyto černé díry, jejichž velikost by se měla pohybovat kolem stovek až desetitisíců Sluncí, by sice měly existovat, ale doposud žádná nebyla spolehlivě potvrzena.
Do této vyostřené debaty se nedávno vložil mezinárodní výzkumný tým, který vedl německý astronom Maximilian Häberle z Max-Planck-Institut für Astronomie. Detailně prozkoumali pohyby hvězd hvězdokupy Omega Centauri.
Důmyslně k tomu využili přes 500 snímků Hubbleova vesmírného dalekohledu, pořízených během dvou desetiletí, z nichž většina byla původně určena ke kalibraci přístrojů a nikoliv pro vědu.
Vědci na základě těchto snímků vytvořili katalog pohybu asi 1,4 milionů hvězd Omega Centauri, tedy více než jedné desetiny z jejich celkového počtu. Jak říká Häberle, s kolegy objevili v centru hvězdokupy sedmi hvězd, které by tam vůbec neměly být. Pohybují se totiž tak rychle, že by měly dávno vylétnout z hvězdokupy do okolního vesmíru.
Podle Häberleho je nejvíce pravděpodobným vysvětlením, že se v centru Omega Centauri nachází velmi hmotný objekt. Pokud ano, jeho gravitační přitažlivost drží zmíněné hvězdy na pomyslné uzdě uvnitř hvězdokupy. Jediným objektem, který by v takovém případě přicházel v úvahu, je černá díra střední velikosti. Badatelé její velikost odhadují na nejméně 8 200 Sluncí.
Zdroj: ESA