Každý rok jsou udělovány Ig Nobelovy ceny – satirické ocenění za vědecké výzkumy, které na první pohled vypadají absurdně nebo bezvýznamně. Jak ale říkají pořadatelé: „Nejprve se zasmějete, ale pak začnete přemýšlet.“ Název je hříčkou názvu Nobelovy ceny a slova ignoble, tedy neurozený, nepoctivý.
Ceny se každoročně udělují na některé z prestižních univerzit (MIT, Harvard...) a často je předávají skuteční nobelisté, což dodává kontrast mezi seriózní vědou a vtipem. Nominace může podat kdokoli včetně nominovaných. Vítěze vybírá tým časopisu Annals of Improbable Research a poradní výbor. Hlavní kritéria: výzkumy musí být neobvyklé, zábavné, a vědecky podložené.
Homosexuální nekrofilie u kachny divoké
V roce 2003 obdržel Ig Nobelovu cenu v oboru biologie Kees Moeliker za studii, která popisuje případ z 5. června 1995, kdy samec kachny divoké narazil do skleněné fasády Natuurmuseum Rotterdam a skonal. Krátce nato se k jeho tělu přiblížil jiný samec a 75 minut prováděl opakované pokusy o kopulaci. Tento incident byl vědcem zaznamenán jako první případ homosexuální nekrofilie u kachny divoké.
Autor studie se domnívá, že oba samci byli zapojeni do tzv. „pokusu o znásilnění ve vzduchu“, kdy pronásledující kačer donutil oběť k letu proti budově. Po její smrti agresor pokračoval v kopulaci s mrtvým tělem. Při pitvě bylo potvrzeno, že oběť byla skutečně samec, což potvrdilo homosexuální povahu.
Homosexuální chování u kachen je častým jevem, ale do té doby nebyl zaznamenán případ, kdy by samec vykonával kopulaci s mrtvým jedincem. Výzkum přispěl k pochopení chování ptáků a rozšířil znalosti o nekrofilii, která je u zvířat vzácná. Moelikerova práce přinesla otázku, jaký význam mají podobná pozorování pro chování zvířat. Ačkoli je takový výzkum kuriózní, z biologického hlediska se jedná o cenný příspěvek ke studiu zvířecího chování.
Pokračování 2 / 10
Homeopatie
V roce 1998 dostal Ig Nobelovu cenu v oboru chemie Jacques Benveniste za svůj „objev“, že voda má paměť a je schopna si zapamatovat látky, které v ní byly rozpuštěny, i poté, co tyto látky z vody zmizely. Tento výzkum byl koncipován jako podpora homeopatie, která tvrdí, že čím více je látka naředěná, tím je účinnější.
Ačkoliv se výzkum setkal s velkou skepsí, inspiroval k zamyšlení nad hranicemi vědy a metodologií vědeckého zkoumání. Celý koncept „paměti vody“ se stal jedním z nejdiskutovanějších pseudovědeckých témat.
I přesto, že byla teorie o „paměti vody“ vyvrácena jako nesmysl, stále si udržuje příznivce, zejména mezi zastánci alternativní medicíny. Základní myšlenka podporuje principy homeopatie, kde se k léčbě různých onemocnění používají extrémně zředěné roztoky. Navzdory absenci vědeckých důkazů zůstává tato teorie populární.
Pokračování 3 / 10
Akutní léčba penisu zachyceného do zipu
Ig Nobelovu cenu v oboru medicíny získali v roce 1993 tři vědci: James F. Nolan, Thomas J. Stillwell a John P. Sands. Ocenění dostali za případovou studii „Akutní léčba penisu zachyceného do zipu“, která se zaměřovala na to, jak správně ošetřit mužské pacienty, kteří si při neopatrné manipulaci se zipem na kalhotách přivodili bolestivé zranění.
Výzkum pobavil, ale zároveň získal respekt, protože se zabývá citlivým problémem, kterému může čelit mnoho mužů a zejména chlapců. Díky jejich práci jsou nyní lékaři lépe připraveni na zvládání těchto nepříjemných nehod. I tyto zdánlivě okrajové studie přispívají ke zkvalitnění lékařské péče a zlepšují přístup k ošetření specifických poranění nebo nemocí.
Pokračování 4 / 10
Jak padá namazaný toast
V písničce Leoše Mareše „Proč“ zaznívá sloka „Proč chleba vždycky padne na zem namazanou stranou?“ Podobnou otázku si položil Robert Matthews a v roce 1996 obdržel Ig Nobelovu cenu v oblasti fyziky za práci na tzv. „fenoménu toastu“. Vědecky prokázal, že namazaný toast padá na zem stranou s máslem dolů kvůli fyzikálním zákonům.
Analyzoval, jak základní fyzikální zákonitosti (gravitace, moment hybnosti) ovlivňují pohyb padajícího toastu namazaného máslem. Tento fenomén byl dlouho považován za důkaz tzv. Murphyho zákona, který říká, že „co se může pokazit, to se pokazí“, ale Matthewsova studie ukázala, že se jedná o předvídatelný jev.
Výzkum ukázal, že toast má inherentní tendenci přistávat máslem dolů. Tato tendence není náhodná, ale vychází z fyzikálních zákonů a základních konstant našeho vesmíru, jako je gravitace, výška stolu a rychlost rotace toastu při pádu. Celý jev je nevyhnutelnou součástí přírodních zákonů a výsledkem specifických fyzikálních podmínek.
Pokračování 5 / 10
Štědrý dárce spermatu
Cecil Jacobson v roce 1992 získal Ig Nobelovu cenu za neetické praktiky v reprodukční medicíně. Místo toho, aby využíval sperma od anonymních dárců, bez vědomí a souhlasu pacientek k jejich oplodnění používal své vlastní sperma. Výsledkem bylo, že se stal biologickým otcem až 75 dětí svých pacientek. Tato šokující zjištění vedla k jeho odsouzení za podvod.
Další z Jacobsonových neetických praktik bylo vytváření falešných těhotenství. V 80. letech provozoval kliniku, kde ženám, které měly problémy s otěhotněním, podával hormon hCG, který navozoval fyziologické příznaky gravidity. Ženy pak věřily, že jsou těhotné, ale po několika měsících jim Jacobson tvrdil, že embryo odumřelo. Ve skutečnosti ale ženy nikdy těhotné nebyly, a těhotenské testy vykazovaly falešně pozitivní výsledky jen kvůli podaným hormonům.
Ig Nobelova cena ironicky ocenila jeho „neúnavnou štědrost coby dárce spermatu“ a „jednoduchou, jednorázovou metodu kontroly kvality“, čímž satiricky odkazuje na jeho činy. Jeho případ se stal jedním z nejznámějších příkladů lékařského podvodu a neetického chování v oblasti reprodukční medicíny a byl také inspirací pro několik filmů, knih a televizních seriálů.
Pokračování 6 / 10
Zábavní park „Stalinův svět“
V roce 2001 získal Ig Nobelovu cenu za mír litevský Grūtas Park, známý také jako „Stalinův svět“. Důvodem byla jedinečná a kontroverzní expozice. Tento park, postavený na památku sovětské éry, zahrnuje sochy a památníky oslavující stalinskou éru a komunismus.
Grūtas Park je mimořádný tím, že kromě soch slavných komunistických vůdců, jako jsou Lenin a Stalin, zahrnuje i rekonstrukce táborů sovětského gulagu, včetně strážních věží a ostnatého drátu. Návštěvníci se mohou projít po dřevěných chodnících a zažít atmosféru sovětské represe, což vyvolává silné emoce a připomíná hrůzy, které lidé v tomto období zažívali.
Park se stal předmětem kontroverzí a hořkého pobavení, protože kombinuje prvky hrůzy komunistické diktatury s rekreačními aktivitami. Malinauskas tvrdil, že park měl sloužit jako poučení z historie, ale mnozí ho vnímali spíše jako nevhodnou glorifikaci komunistické minulosti. Ig Nobelova cena byla udělena za neobvyklý způsob, jakým Grūtas Park přispívá k historické paměti a mírovému vyrovnání se s totalitní minulostí.
Pokračování 7 / 10
Levitující žáby
V roce 2000 obdrželi Ig Nobelovu cenu za fyziku Andre Geim z University of Nijmegen a Michael Berry z Bristol University za experiment, při kterém pomocí magnetů levitovali živou žábu. Tím dokázali, že magnetické pole může ovlivňovat i nemagnetické materiály, jako je voda, což je klíčová složka živých organismů. Výzkum měl za cíl nejen pobavit, ale i zvýšit povědomí o základních fyzikálních principech magnetismu a jeho vlivu na živou hmotu.
Ilustrace. Takhle si levitující žáby představuje AI Midjourney.
Levitace žáby ukázala, že diamagnetické síly mohou v jistých situacích překonat gravitaci, což je významné i pro další oblasti výzkumu. Tento objev se později stal inspirací pro různé aplikace, včetně čínské studie simulace podmínek nízké gravitace, jako je na Měsíci, kde podobné principy pomáhají simulovat lunární gravitaci.
Kariéra Andre Geima dokazuje, že vědecké bádání může být zároveň hravé i přelomové. V roce 2010 získal totiž skutečnou Nobelovu cenu za fyziku za svůj průlomový výzkum grafenu, což z něj učinilo jediného vědce, který získal jak Ig Nobelovu cenu, tak i klasickou Nobelovu cenu. Jeho přístup k vědě ukazuje, že i zdánlivě absurdní experimenty mohou přinést důležité poznatky a inspirovat budoucí výzkum.
Pokračování 8 / 10
Kteří pulci se dají konzumovat?
Taktéž v roce 2000 dostal Ig Nobelovu cenu za biologii Richard Wassersug z Dalhousie University za studii o chutnosti žabích pulců během suché sezóny v Kostarice. Tento neobvyklý výzkum zkoumal, které druhy pulců jsou pro člověka jedlé a chutné, což je z vědeckého hlediska velmi neobvyklá otázka.
Ve své studii zkoumal, jak chutnají různé druhy pulců a jak může chuť ovlivňovat jejich šance na přežití v přírodě. Hypotéza byla, že ti pulci, kteří chutnají hůř, mají menší pravděpodobnost, že je sežerou predátoři, zatímco chutnější druhy se musejí spoléhat spíše na své schopnosti úkrytu a kamufláže.
Wassersug shromáždil tým 11 dobrovolníků, kteří testovali chuť pulců. Proces degustace byl velmi precizní a zahrnoval tři fáze – nejprve dobrovolníci drželi pulce v ústech, poté kousli do jejich ocasu, a nakonec kousli do těla, přičemž nemuseli pulce spolknout.
Tato studie působí na první pohled bizarně, ale má své opodstatnění. Ukázala, že chuť může být důležitým faktorem pro přežití druhu v přírodním prostředí. Wassersug tak nejen pobavil vědeckou komunitu svou kuriózní metodologií, ale zároveň poukázal na fascinující vztah mezi chutí a schopností přežít v přírodě.
Pokračování 9 / 10
Elektromechanický odpuzovač teenagerů
V roce 2006 získal Ig Nobelovu cenu za mír Howard Stapleton za vynález elektromechanického odpuzovače teenagerů „The Mosquito“. Jednalo se o zařízení, které vydává nepříjemné vysoké zvuky, jež mají být slyšitelné mladším lidem (do 25 let), ale nikoli dospělým. Používalo se jako prostředek k zabránění v shromažďování mladistvých na nežádoucích místech.
Ig Nobelova byla udělena s určitou dávkou ironie, protože přestože zařízení mělo přispět k veřejnému pořádku a zlepšení bezpečnosti, jen vyvolalo kontroverze. Kritici tvrdili, že je nespravedlivé vůči mladým lidem a může být považováno za formu diskriminace, protože zvuk postihuje všechny mladé lidi, bez ohledu na to, zda se chovají nevhodně.
Přístroj se tak stal symbolem debat o právech dětí a mladých lidí ve veřejném prostoru. Zatímco někteří zastánci, včetně několika obchodů a místních vlád, oceňovali jeho efektivitu při zamezování antisociálního chování, jiní ho kritizovali za porušování lidských práv a negativní dopad na určité skupiny lidí, což vedlo na některých místech (například v Belgii a ve Spojeném království) k jeho zákazu.
Pokračování 10 / 10
Základ scientologického náboženství
V roce 1994 získal Ig Nobelovu cenu za literaturu L. Ron Hubbard za knihu „Dianetika: Moderní věda duševního zdraví“ kvůli její pseudovědecké povaze a extrémně odvážným tvrzením. V knize tvrdí, že objevil „reaktivní mysl“ coby zdroj veškerých lidských psychických a fyzických problémů a že pomocí „auditování“ lze tyto problémy trvale vyřešit. Mimo jiné tak mělo jít léčit nemoci astma, artritidu či dokonce rakovinu, což vědecká komunita odmítla jako neopodstatněné a neprokázané.
Kniha měla obrovský komerční úspěch, přestože ji vědci kritizovali za nedostatek důkazů. Kritici upozorňovali, že Hubbard používá jazyk, který sice zní vědecky, ale bez jakýchkoli reálných důkazů. Navíc neexistují žádné kontrolované studie nebo slepé testy, které by podpořily jeho tvrzení. I přes negativní ohlasy si kniha získala velkou popularitu a stala se základem scientologie.
Ig Nobelova cena byla udělena jako připomínka toho, že pseudověda může mít hluboký vliv na společnost, i když je spolehlivě vyvrácena. Kniha je příkladem díla, které na jedné straně vyvolává pobavení svými nesmyslnými tvrzeními, ale zároveň donutí k zamyšlení nad tím, jak snadno mohou pseudovědecké koncepty získat skutečný vliv.
Kompletní seznam všech udělených Ig Nobelových cen si můžete prohlédnout na Wikipedii.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně