Covid-19 se vyznačuje širokou škálou symptomů a různě závažnými průběhy, počínaje onemocněním, které proběhne zcela bez příznaků, až po těžké infekce vyžadující hospitalizaci. V některých případech může dokonce končit i smrtí. Navzdory tomu existuje mnoho lidí, kteří během celé pandemie nikdy neonemocněli.
Vědci z Wellcome Sanger Institute, University College London, Imperial College London, Nizozemského onkologického ústavu a dalších spolupracujících pracovišť zkoumají skupinu lidí, kterým říkají „never COVID“ nebo „covidoví panici“. Jedná se o lidi, kteří byli vystaveni viru, často bez ochrany vakcínou, a přesto nikdy neonemocněli. Dle jedné z teorií mají tito jedinci specifické genetické mutace, které jim poskytují ochranu.
Jak to, že neonemocní?
Odborníci proto chtěli přijít na kloub tomu, proč někteří lidé nikdy neprodělali onemocnění covid-19. Rozhodli se proto provést tzv. „challenge studii“, v jejímž rámci v průběhu roku 2021 zkoumali skupinu zdravých dobrovolníků, kteří nebyli očkovaní ani nikdy neměli covid-19. Podrobnosti přináší web StudyFinds.
Účastníkům studie nastříkali do nosu původní verzi koronaviru SARS-CoV-2 a sledovali je po dobu 28 dní. Pravidelně jim odebírali vzorky z nosu a krve a testovali je na přítomnost viru. Díky tomu mohli zjistit, jak organismy těchto lidí reagují na virus, a proč se někteří z nich vůbec nenakazili.
Sarah Teichmann z Cambridge Stem Cell Institute popsala, že účastníci studie byli rozděleni do tří skupin. V první skupině bylo šest lidí, kteří měli pozitivní testy na covid-19 a příznaky více než dva dny. Ve druhé skupině byli tři lidé, kteří měli pozitivní jeden ze dvou testů po dobu maximálně dvou dní, ale neměli žádné symptomy. Ve třetí skupině bylo sedm lidí, kteří měli po celou dobu negativní testy.
Vědci využili metodu buněčného sekvenování k analýze genetického materiálu jednotlivých buněk. Tato technika poskytla detailní pohled na chování imunitního systému v reakci na vystavení viru SARS-CoV-2. Zkoumáno bylo 600 000 buněk z krve a nosních sliznic.
V hlavní roli imunitní systém
Výsledky ukázaly poměrně zajímavý fakt: ve druhé a třetí skupině se v krvi objevil interferon (látka, která pomáhá imunitnímu systému bojovat s infekcemi) dříve než v nosohltanu. Ve druhé skupině byla interferonová reakce vyšší než ve třetí. To znamená, že tělo začalo bojovat s virem velmi rychle, ještě, než se mohl rozšířit.
Interferon je typ proteinů, které hrají klíčovou roli v imunitním systému. Je součástí tzv. cytokininů, což jsou molekuly, které pomáhají regulovat imunitní reakce. Interferony jsou produkovány buňkami těla v reakci na přítomnost patogenů, jako jsou viry, bakterie a paraziti.
Vědci zjistili, že někteří lidé neměly aktivní infekce v určitých imunitních buňkách. Výsledky naznačují, že trvalé infekci pomohla zabránit vysoká aktivita genu imunitního systému HLA-DQA2 před expozicí koronavirem SARS-CoV-2. Tento gen pomáhá rychle odstranit virus z těla ještě předtím, než by mohli onemocnět.
„Tato zjištění vrhají nové světlo na klíčové rané události, které buď umožňují viru uchytit se, nebo jeho rychlé odstranění ještě předtím, než se objeví příznaky. Nyní mnohem lépe chápeme celou škálu imunitních reakcí, což může poskytnout základ pro vývoj potenciálních léčiv a vakcín, které napodobují tyto přirozené ochranné reakce,“ říká hlavní autor studie Marko Nikolić z University College London, ve zprávě pro média.
Je tu jedno malé „ale“
„Tato studie slouží jako jedinečný zdroj účastníků, kteří dosud nebyli nakaženi koronavirem SARS-CoV-2, díky jejímu pečlivě kontrolovanému návrhu a skutečnému pochopení ‚nultého času‘, kdy došlo k infekci, aby bylo možné měřit následné imunitní reakce,“ říká José Ordovas-Montanes z Harvard Stem Cell Institute v Massachusetts.
Většina lidí už ale byla vystavena různým variantám koronaviru, nejen té původní, kterou vědci použili ve studii. To znamená, že výsledky této studie nemusí přesně ukazovat, jak by imunitní systém lidí reagoval na všechny varianty v reálném životě, mimo laboratorní podmínky.
Výsledky vědeckého bádání byly publikovány ve středu 19. června v prestižním odborném časopise Nature. Důkladné recenzní řízení zajišťuje, že články publikované v tomto periodiku splňují vysoké standardy vědecké kvality, přesnosti a důvěryhodnosti. Tento proces pomáhá udržovat integritu vědeckého výzkumu a zajišťuje, že jsou zveřejňovány pouze významné a důkladně prověřené studie.