Německá ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reiche jasně vzkázala, že návrat k jaderné energii je pro Německo uzavřenou kapitolou. Podle ní by opětovné spuštění odstavených reaktorů nebylo jen otázkou obrovských nákladů, ale hlavně chybějící důvěry firem a společnosti. Dle ministryně byla šance na návrat promarněna během energetické krize a teď je nutné žít s realitou.
Místo reaktorů chystá Německo plán na výstavbu nových plynových elektráren s celkovým výkonem nejméně 20 GW. Ty mají sloužit jako záloha v dobách, kdy se obnovitelné zdroje energie (OZE) nedokážou samy postarat o poptávku, což vedlo k nedávnému blackoutu ve Španělsku.
Nejdřív plyn, později vodík
Německo pohlíží na plynové elektrárny jako na „přemosťovací technologii.“ Je to pouze dočasné řešení, které má zemi pomoci překlenout období, než vymyslí způsob, jak efektivně uložit a uvolnit ohromná kvanta energie z větru, slunce a dalších nepředvídatelných OZE.
Nové elektrárny mají být připravené na budoucí spalování vodíku, což umožní další snižování emisí, až bude jeho čistá podoba dostupná ve velkém množství a za příznivější ceny (přechod na vodík je plánován v horizontu let 2035 až 2040).
Jaderná elektrárna Grafenrheinfeld v Německu, která byla uzavřena v roce 2015
Odklon od jádra má u západního souseda dlouhou historii. První rozhodnutí padlo už v roce 2002, ale v roce 2010 následovalo prodloužení životnosti. Definitivní kroky přišly po havárii ve Fukušimě v roce 2011. Poslední tři jaderné bloky byly odstaveny v dubnu roku 2023. Přestože část veřejnosti i politiků volá po návratu, ministryně Reiche to považuje za nereálné. Nejde jen o peníze, ale také o veřejné mínění – v Německu chybí společenská shoda.
Německo uzavírá jadernou kapitolu
Reiche také upozornila na něco, co mnozí v posledních letech často přehlíželi: náklady spojené s přechodem na obnovitelné zdroje. „Zelená energie“ sice snižuje emise, ale vyžaduje drahou infrastrukturu. Náklady na rozšíření elektrické sítě, řízení přetížení nebo udržování záložních kapacit rostou. Ministryně chce proto zahájit „prověrku reality“ a zahájit monitoring celkového stavu, který má ukázat, jak na tom německá energetická transformace (Energiewende) doopravdy je.
Zatímco Německo uzavírá jadernou kapitolu, v sousedních státech je situace jiná. Francie i Česko dál sází na jádro a plánují nové bloky či malé modulární reaktory. Německá vláda však trvá na svém: jádro je podle ní součástí evropského mixu, ale do německé energetiky nepatří. V zemi je také stále nevyřešená otázka konečného uložení vysoce radioaktivního odpadu, což představuje klíčový argument proti novým jaderným projektům.
Jistým paradoxem je skutečnost, že se Německo při výpadcích spoléhalo na dovoz elektrické energie, často z Francie, kde jede jádro na plné obrátky. Nárůst dovozu je zčásti motivován ekonomicky (levnější ceny v sousedních zemích), nikoli pouze nedostatkem kapacit. To dává munici kritikům, kteří tvrdí, že Berlín si jen „umyl ruce“ a nechává špinavou práci na jiných.