Každý den probíhá mezi lidmi nespočet konverzací. Pokaždé, když se zastavíte, abyste si popovídali s pošťákem, nebo potkáte starého známého v místní kavárně, váš mozek zapojuje složitou choreografii nervové aktivity v oblastech mozku, které řídí sociální interakce. Vědci z Yaleovy univerzity zjistili, že mozková aktivita lidí, kteří spolu hovoří prostřednictvím aplikací, jako je například Zoom, je ve skutečnosti zcela odlišná.
Přesněji řečeno: neuroložka Joy Hirsch zjistila, že neuronální signalizace (tj. proces, jakým nervové buňky komunikují mezi sebou a s jinými buňkami v těle) je během online interakcí podstatně potlačena ve srovnání s aktivitou pozorovanou u osob, které vedou konverzaci tváří v tvář. O výsledcích vědeckého bádání na toto téma informuje web StudyFinds.
Je rozdíl mezi skutečným setkáním a Zoomem?
„V této studii jsme zjistili, že sociální systémy lidského mozku jsou aktivnější při reálných osobních setkáních než během setkání na Zoomu,“ říká hlavní autorka studie Joy Hirsch v univerzitním prohlášení. „Zoom se zdá být chudším systémem sociální komunikace ve srovnání s podmínkami osobního setkání.“
Sociální interakce jsou pochopitelně naprostým základem všech lidských společností a kultur. Lidé touží po společenské aktivitě a naše mozky jsou přesně nastaveny na zpracování dynamických signálů z obličeje (primární zdroj sociálních informací) během osobních setkání.
Dřívější studie používaly zobrazovací metody ke sledování mozkové aktivity během těchto interakcí, ale většina z nich se zaměřovala pouze na jednotlivce. Laboratoř profesorky Hirsch vyvinula unikátní sadu sofistikovaných zobrazovacích technologií, které umožnily analyzovat interakce mezi dvěma jedinci v reálném čase v přirozeném prostředí.
Vědci následně zaznamenávali reakce nervového systému u osob zapojených do živých interakcí mezi dvěma osobami v reálném prostředí a také reakce při rozhovorech mezi dvěma osobami na platformě Zoom, což je populární videokonferenční platforma, kterou denně používají miliony Američanů.
Na Zoomu to prostě nefunguje
Ukázalo se, že síla neuronální signalizace byla na Zoomu ve srovnání s osobními rozhovory dramaticky nižší. Zvýšená nervová aktivita pozorovaná u účastníků osobních konverzací byla spojena s delší dobou pohledu a zvětšením zornic – což naznačuje zvýšení vzrušení v obou mozcích. Kromě toho byla během osobních rozhovorů zaznamenána silnější aktivita EEG charakteristická pro schopnost zpracovávat obličeje.
Autoři studie také zjistili další koordinovanou nervovou aktivitu mezi mozky osob, které spolu osobně konverzují. To dle jejich vysvětlení naznačuje zvýšení vzájemné výměny sociálních signálů mezi komunikujícími stranami.
„Celkově to vypadá tak, že dynamické a přirozené sociální interakce, které se spontánně objevují při osobních interakcích, jsou při setkáních na Zoomu méně patrné nebo chybí,“ dodává profesorka Hirsch. „Jedná se o skutečně výrazný efekt.“ Tato zjištění ilustrují, jak důležité jsou pro naše přirozené sociální chování živé interakce tváří v tvář.
„Online reprezentace obličejů, přinejmenším se současnou technologií, nemají stejný 'privilegovaný přístup' k sociálním nervovým obvodům v mozku, jaký je typický pro realitu,“ uzavírá Hirsch. Výsledky jejího bádání byly publikovány v odborném časopise Imaging Neuroscience.