Nová studie, postavená na vyšetření magnetickou rezonancí, naznačuje, že ztráta zraku na počátku života může vést k jemným změnám v obvodech mozku, které jsou primárně zodpovědné za sluch. Jinak řečeno: vědci potvrdili, že nevidomí skutečně mohou mít lepší sluch než lidé bez tohoto hendikepu.
Skutečnost, že pokud člověk nemá k dispozici jeden ze smyslů, posílí se mu ty zbývající, je dlouhodobě přijímána jako obecný fakt. Až dosud se však touto otázkou nezabývali odborníci, takže šlo spíše o dogma, podložené více či méně věrohodnými zkušenostmi. O tom, jak nebo kde se tato schopnost projevuje v mozku, jsme tedy nevěděli prakticky nic.
Nevidomí mají lepší sluch
Na základě výzkumu, provedeného magnetickou rezonancí, došli odborníci k závěru, že lidé, kteří jsou nevidomí od narození či přišli o zrak v útlém věku, mají „přesnější“ sluch. Autoři nejnovější studie, kterou publikovali v časopise Journal of Neuroscience, tvrdí, že jsou jedni z prvních, kdo se zaměřil na to, co se děje ve sluchové oblasti mozku nevidomých.
V rámci výzkumu skenovali pomocí magnetické rezonance centrum sluchu u lidí, kteří se narodili slepí, nebo přišli o zrak v raném věku. Během skenování přehrávali testovaným osobám různé tóny s odlišnými frekvencemi a sledovali aktivitu v mozku. Výsledky pak porovnali s kontrolní skupinou, která měla zrak v pořádku.
Zjistili, že sluchové centrum mozku obou skupin bylo podobné, a to i z hlediska velikosti. V jednom aspektu však našli výrazný rozdíl v tom, jak nevidomí a slabozrací zpracovávali zvuk. Na základě mozkové aktivity, kterou výzkumníci pozorovali při skenování, se ukázalo, že jejich sluchové centrum reaguje citlivěji na různé frekvence.
Hendikep zraku vyrovnává sluch
Podle vedoucí výzkumu Kelly Chang jsou nevidomí mnohem lépe schopni rozlišovat mezi velmi blízkými zvukovými frekvencemi. Tuto schopnost přikládá skutečnosti, že se v běžném životě musí spoléhat především na svůj sluchový aparát.
Další výzkumy naznačují, že nervová spojení mozku se mohou reorganizovat, když člověk oslepne. Je celkem logické, že se tyto změny odehrávají konkrétně v oblastech, které obvykle zpracovávají zrakové vjemy. Je ale otázkou, nakolik a jaké změny se odehrávají v dalších částech.
V rámci objektivity nutno podotknout, že studie probíhala na poměrně omezeném vzorku, sestávajícím z devíti osob (z toho pět s anththalmií, tj. bez vyvinutých očí). Přesto vznáší některé otázky – například se mělo za to, že uvedené „vylepšení schopností“ se týká pouze těch, kdož oslepli v dětském věku. Budoucí studie se tak zaměří i na ty, kdož o zrak přišli v dospělosti.