Diváci detektivních seriálů stejně jako čtenáři detektivních románů dobře vědí, že z oděvů a dalších textilií se trousí vlákna na všechny strany. Pachatele tak nejednou usvědčí mikroskopická vlákna z oblečení, která zanechal na místě činu, doličném předmětu nebo na oběti. Jindy poslouží jako klíčový důkaz vlákna, která zločinec sám nachytal na své oblečení.
Samotný nález mikroskopických vláken není ještě definitivní důkaz. Neméně důležité je zjistit, jak se vlákna dostala tam, kde je kriminalisté našli. Zatím brali experti jako fakt, že se vlákna přenášejí přímým kontaktem. Když se s někým obejmeme, dostanou se nám na přední stranu oděvu vlákna z oděvu objaté osoby.
Když si sedneme na pohovku, dostanou se nám na záda vlákna z potahu pohovky. Jak ale zjistil tým vedený Kelly Sheridanovou z Northumbria University Newcastle, vlákna se mohou dostat na své nové místo i jinou cestou. Výsledky jejich experimentů zveřejnil vědecký časopis Forensic Science International a odborníci je považují za velmi závažné.
Britský tým prokázal, že vlákna mohou putovat i „bezkontaktním vzdušným přenosem“. Vlákna při něm cestují z jednoho oděvu na druhý bez dotyku. Znamená to, že za určitých podmínek mohla být vlákna přenesena na podezřelého pasivně a ten se nemusel na trestném činu aktivně podílet.
Pokus ve výtahu
V experimentu použila Kelly Sheridanová a její spolupracovníci běžné oděvy, jako jsou mikiny nebo fleecové bundy. Pro potřeby pokusu ale byly tkaniny označené fluorescenčními barvami svítícími v ultrafialové části spektra. Jeden dobrovolník ve fluorescenčně označeném oděvu se postavil do rohu výtahu a druhý dobrovolník v neoznačeném černém oděvu stál proti němu v protějším rohu po dobu deseti minut.
Dobrovolníci se k sobě za celou sobu nepřiblížili. Výtah byl během experimentu v normálním provozu a lidé, kteří se studie neúčastnili, jím bez nejmenšího omezení jezdili mezi podlažími.
Po experimentu byl černý oděv druhého dobrovolníka nafocen tak, aby se zviditelnilo ultrafialové záření. Následně mohli vědci stanovit množství přenesených vláken. Výsledky studie prokázaly, že textilní vlákna se mohou z oděvu jedné osoby přenést na oděv druhé osoby bez přímého kontaktu, a to v překvapivě velkém množství. Přitom při usvědčování pachatelů trestných činů bývá považováno za významný důkaz už pár vláken.
„Bezkontaktní vzdušný přenos“ podléhá mnoha různým vlivům. Všechny testované oděvy nepředávají vlákna vzduchem se stejnou intenzitou. Všechny tkaniny také nejsou stejně dobré v zachytávání vláken ze vzduchu. Významnou roli sehrával i pohyb lidí ve výtahu a otevírání nebo zavírání dveří výtahu.
Tato zjištění mohou být zvláště důležitá v těch případech, kdy je nalezeno malé množství vláken a nastaly podmínky vhodné pro bezdotykový přenos vláken. Představte si například, že spolu dva lidé jeli výtahem a jeden tvrdí, že byl tím druhým napaden.
Pokud jsou na oblečení podezřelého nalezeny stovky vláken z oděvu oběti, je vysoce nepravděpodobné, že by se všechna vlákna přenesla bezkontaktně. Je tedy reálné, že k napadení skutečně došlo. Pokud se však najde jen několik vláken, je bezkontaktní přenos docela pravděpodobné vysvětlení a obviněná osoba je zřejmě nevinná.