Globálnímu oteplování je sice možné zabránit zastavením emisí skleníkových plynů, ale vzestupu mořské hladiny se tím nevyhneme. Velké ledovce mají obrovskou setrvačnost – tají sice pomalu, ale budou tát i poté, co se teploměr ustálí. Důvodů je mnoho, včetně složitých procesů probíhajících pod ledovci. Prognóza úbytku ledu v nadcházejících letech a staletích je kvůli tomu mimořádně náročná.
Tváří v tvář této složitosti volí nová studie vedená Jasonem Boxem z Geological Survey of Denmark and Greenland jednoduchý přístup k prognózování budoucnosti Grónska. Namísto snahy simulovat v modelu co nejvíce fyzikálních zákonitostí a detailů použil tým jednoduchou rovnici k výpočtu toho, jaká část ledu je při současném a budoucím stavu klimatu zranitelná.
„Úbytek ledu z grónského ledového příkrovu je jedním z největších zdrojů současného zvyšování hladiny moří. Ačkoli modely založené na procesech určují časový rámec úbytku grónského ledovce, jejich důvěryhodnost je zastřena nedostatky modelů, včetně nepřesných atmosférických a oceánských vazeb.“ tvrdí vědci.
Hledání hranice
Led v ledovcích se vlastní vahou deformuje a stéká ven a dolů, podobně jako palačinkové těsto. Nízká nadmořská výška a pobřežní prostředí na okraji ledového příkrovu znamená vyšší teploty, takže zde led taje, i když se v chladnějším nitru hromadí sníh.
Bod, ve kterém se čistý výsledek mění z přibývání hmoty na její úbytek, označují vědci jako „hranici rovnováhy“. Zvýší-li se teplota vzduchu, posune se tato hranice do vyšších nadmořských výšek a vystaví tání větší objem, dokud se ledovec nezmenší.
Studie na základě údajů ze satelitu Terra mapuje průměrnou hranici rovnováhy od roku 2000 do roku 2019. Tu lze snadno identifikovat, protože sněhová pokrývka nad touto linií odráží více světla než led pod ní. Vzhledem k poloze hranice pak vědci použili geometrii k odhadu objemu ledu, který by musel zmizet, aby se ledový příkrov dostal do rovnováhy s novým klimatem.
Tato metoda přehlíží řadu kritických procesů, jako je tání vody v základně ledovce nebo proudění ledu měnící část ledového příkrovu, jež se dotýká oteplujícího se oceánu. Jedním z důsledků tohoto zjednodušení je skutečnost, že studie nemůže pro předpovídaný úbytek ledu uvést žádný časový rámec.
Stoupající hladina moří
Z výsledků plyne, že následkem dlouhodobého oteplování může grónský ledovec ztratit asi 3,3 % svého objemu, což se rovná 110 bilionům tun. To stačí na zvýšení hladiny světového oceánu přibližně o 27 centimetrů. Vzhledem k tomu, že rozhodně nejsme blízko k zastavení emisí skleníkových plynů, se však svět nadále otepluje a toto číslo může být ještě vyšší.
Je toto číslo šokující? To záleží na období, na které se budeme dívat. Poslední zpráva IPCC předpokládá, že se v závislosti na emisích skleníkových plynů do roku 2100 zvýší hladina moří přibližně o 5 až 18 centimetrů. I kdyby se svět oteplil pouze o 2 °C, stoupla by hladina moří v roce 2100 o přibližně 50 centimetrů.
Studie, publikovaná v odborném časopise Nature Climate Change, jednoznačně říká, že změna klimatu způsobená člověkem způsobuje masivní úbytek ledu v Grónsku, který se nepodaří zastavit, ani kdyby svět okamžitě přestal vypouštět veškeré skleníkové plyny.
Je tu ale několik „ale“
Z hlediska objektivity stojí za zmínku jedna podstatná věc: analýza brala v úvahu pouze období dlouhé dvacet let. V Grónsku přitom dochází k velké proměnlivosti podnebí – je ale pravdou, že počátkem roku 2000 se úbytek ledu výrazně zrychlil. Pro ilustraci dopadu této proměnlivosti proto vědci zopakovali své výpočty s použitím souboru dat nejteplejších (2012) a nejchladnějších (2018) let.
Pokud by panovaly podmínky z roku 2012, vzroste příspěvek k hladině moře téměř trojnásobně na 78 cm. V trvalých podmínkách z roku 2018 by však grónský led ve skutečnosti rostl a snížil by hladinu moře o 17 cm. Oba extrémy jsou nepravděpodobné, ale zdůrazňují, že je důležité vycházet při výpočtu z reprezentativního průměru.
Jedním z důvodů, proč nový výzkum naznačuje horší perspektivu než jiná dosavadní zjištění, může být právě to, že je jednodušší. Snaží se vypočítat, kolik ledu může Grónsko ztratit, když se „překalibruje“ na teplejší klima. Naproti tomu sofistikované počítačové simulace toho, jak se bude ledový příkrov chovat podle budoucích scénářů vývoje globálních emisí, přinesly méně alarmující předpovědi.
Jedná se tedy o další studii, která přispívá k našemu poznání budoucího zvyšování mořské hladiny. A použití více nezávislých metod pomáhá toto chápání upevnit, i když žádné výsledky nelze označit jako definitivní. Nejnovější analýza nám připomíná dobře známou pravdu – že oteplování způsobuje zvyšování hladiny moří na dlouhou dobu dopředu.
Úvodní ilustrační obrázek nám připravila služba Midjourney, která pomocí umělé inteligence generuje grafiku na základě textového zadání. Testujeme, co AI umí, vyzkoušejte to také:
