Nikotin poznamenává duševní zdraví několika generací. Nyní proti němu máme novou nadějnou zbraň

  • Kuřáci neničí zdraví jen sami sobě nebo pasivním kuřákům ve svém okolí
  • Působení nikotinu je jasně patrné i na funkcích mozku jejich dětí a vnoučat
  • Ze závislosti na nikotinu by mohl kuřáky osvobodit enzym vypůjčený od bakterií
Nikotin poznamenává duševní zdraví několika generací. Nyní proti němu máme novou nadějnou zbraň

Nikotin je návyková látka a vymanit se z jejích osidel není jednoduché. Do závislosti upadanou dva ze tří lidí, kteří zkusí kouřit. Z těch, kteří se snaží se svým zlozvykem skoncovat, se ke kouření vracejí tři čtvrtiny. Už delší dobu je známo, že děti kuřaček trpí nejrůznějšími problémy včetně poruch pozornosti a hyperaktivity. Vliv otců-kuřáků zatím tak dalece prozkoumán nebyl.

Tým vedený Deirdrou McCarthyovou z Florida State University si na mezigenerační efekty nikotinu důkladně posvítil. Vědci přidávali mladým myšákům do vody k pití nízkou dávkou nikotinu. Následně se vědci zaměřili na chování potomků zplozených těmito myšáky a samicemi, jež nikotin nedostávaly.

Jak dcery, tak i synové „nikotinových“ otců vykazovali výrazné poruchy chování. Byli hyperaktivní, měli sníženou schopnost soustředění a obtížně se přizpůsobovali změněným podmínkám. Poruchy se přenášely i na další pokolení myší.

Byl přitom jasně patrný vliv pohlaví. Dcery myšáků vystavených nikotinu rodily mláďata, z nichž synové trpěli poruchami chování. Synové samců vystavených účinkům nikotinu ale už na své potomky poruchy chování nepřenášeli.

Výsledky experimentů publikované ve vědeckém časopise PLOS Biology berou lékaři a psychologové velmi vážně vzhledem k tomu, že muži kouří v průměru častěji než ženy. Dopad mezigeneračních účinků nikotinu na lidskou populaci tak může být velmi výrazný.

McCarthyová a její spolupracovníci odhalili i molekulární pozadí tohoto jevu. Pokud jsou samci vystaveni nikotinu, mění se v jejich spermiích významně „naladění“ hned několika genů. Je mezi nimi i gen D2R, jenž se významně podílí na vývoji mozku a rozvoji schopnosti učení.

Enzymem proti návyku

Řada kuřáků by ráda s kouřením skoncovala. Ale není to pro ně vůbec jednoduché, protože si už vytvořili na nikotin silný návyk. Odvykacích kúr pro kuřáky se nabízí široká škála, ale jejich účinnost nebývá nijak závratná. Tým vedený Olivierem Georgem ze Scripps Research Intitute nyní přichází ve studii publikované vědeckým časopisem Science Advances s nadějnou novinkou.

Vědci nejprve proměnili laboratorní potkany v „závisláky“ na nikotinu. Zvířata měla po 12 dní na 21 hodin denně přístup k páce, po jejímž stisknutí dostala dávku nikotinu do žíly. Pak nastaly potkanům krušné časy, protože k nikotinu měli přístup jen jednou za dva dny.

Potkani tak na vlastní kůži poznali abstinenční syndrom. Byli přecitlivělí, podráždění, agresivní. Když se jim konečně nabídl nikotin, dopřávali si ho, co to šlo. O síle jejich závislosti výmluvně svědčí fakt, že potkani mačkali páku i poté, co v jednom ze tří pokusů dostali místo očekávané dávky nikotinu nepříjemnou elektrickou „ránu“ do pacek. Byli na tom podobně jako kuřáci, kteří pokračují ve svém zlozvyku, i když jim kouření způsobuje vážné zdravotní komplikace.

K léčbě potkaních „závisláků“ použil Olivier George enzym rozkládající nikotin. V přírodě ho produkuje bakterie Psedomonas putida. George a jeho kolegové molekulu enzymu modifikovali tak, aby vydržela v těle potkanů kolovat potřebnou dobu a také zvýšili účinnost enzymu.

Takto vylepšený enzym nesoucí označení NicA2-J1 srazí velmi rychle hladiny nikotinu v krvi na nízké hodnoty. Na tom se nic nemění, ani když si zvířata dopřávají svou drogu ve velkých porcích. Důležité je, že nikotin zcela nemizí, protože za těchto podmínek se nedostavuje abstinenční syndrom.

„Je to, jako kdyby člověk kouřil běžně dvacet cigaret denně, z ničeho nic přešel na jednu nebo dvě denně a přitom netrpěl abstinenčními problémy,“ vysvětluje Olivier George. „Za těchto podmínek je odvykání mnohem snazší a úspěšnější. Enzym odbourá dost nikotinu, aby se oslabila závislost, ale přitom ho nechá v těle dost na to, aby se zabránilo abstinenčním příznakům.“

O oslabení závislosti svědčí fakt, že když potkanům po injekci enzymu NicA2-J1 hrozil při mačkání „nikotinové“ páky elektrický výboj do pacek, rychle své pokušení ovládli. Enzym prokázal účinnost i při experimentu, kdy byli potkani donuceni k desetidenní abstinenci, na jejím konci dostali injekci nikotinu do žíly a následně měli opět volný přístup k „nikotinové“ páce. Potkani léčení enzymem NicA2-J1 se o nikotin zajímali mnohem méně než zvířata, která lék nedostala.

Lidé se často vracejí k návykovým látkám v době, kdy jsou vystaveni silným stresům. I to Olivier George a jeho kolegové testovali. Nechali potkany abstinovat a pak jim píchli injekci látky vyvolávající silnou stresovou reakci. Ochota potkanů užívat ve stresu nikotin byla opět významně nižší, pokud dostali dávku enzymu NicA1-J1.

Pramen: PLOS Biology, Science Advances

Diskuze (3) Další článek: Festivalový podzim: Ostrava zve na největší Barcamp, Brno OpenAlt a Praha DevFest

Témata článku: Zdraví, Výzkum, Genetika, Cigarety, Drogy, Kouření, Duševní zdraví, Široká škála, Nejrůznější problém, Potřebná doba, Páka, Laboratorní potkan, Elektrický výboj, Kuřáci, Science Advances, Nikotin, Publikovaná studie, Lidská populace, Velká porce, Florida, Nízká hodnota, Potkan, Dlouhá doba, Vědecký časopis, Porucha