Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu pro rok 2024 získali Victor Ambrose a Gary Ruvkun za objev mikroRNA a její zásadní roli v regulaci genů. Tento objev odhalil nový princip posttranskripční regulace, který se ukázal jako nezbytný pro mnohobuněčné organismy včetně člověka. Lidský genom obsahuje přes tisíc různých mikroRNA, které hrají klíčovou roli při kontrole genové aktivity.
Minulý rok získali Nobelovu cenu za fyziologii Katalin Karikó a Drew Weissman za objevy týkající se modifikace nukleosidové báze, která umožnila vývoj účinných mRNA vakcín proti COVID-19.
Victor Ambros
se narodil v roce 1953 v Hanoveru ve státě New Hampshire v USA. V roce 1979 získal doktorát na Massachusettském technologickém institutu v Cambridge (USA), kde také v letech 1979-1985 prováděl postdoktorský výzkum. V roce 1985 se stal hlavním výzkumným pracovníkem na Harvardově univerzitě v Cambridge. V letech 1992-2007 byl profesorem na Dartmouth Medical School a nyní je profesorem přírodních věd na University of Massachusetts.
Gary Ruvkun
se narodil v roce 1952 v Berkeley v Kalifornii, USA. V roce 1982 získal doktorát na Harvardově univerzitě. V letech 1982-1985 působil jako postdoktorand na Massachusettském technologickém institutu v Cambridge. V roce 1985 se stal hlavním výzkumníkem v Massachusettské všeobecné nemocnici a na Harvard Medical School, kde nyní působí jako profesor genetiky.
Ambros a Ruvkun svůj objev učinili při studiu červa C. elegans, u kterého zkoumali geny řídící načasování buněčného vývoje. Zjistili, že drobná molekula RNA, lin-4, reguluje gen lin-14 tím, že blokuje tvorbu proteinu. Tento mechanismus byl tehdy považován za specifický jen pro červy, ale pozdější výzkum ukázal, že podobné mikroRNA existují u všech živočichů, včetně lidí.
Tok genetické informace od DNA přes mRNA k proteinům. Identická genetická informace je uložena v DNA všech buněk v našem těle. To vyžaduje přesnou regulaci genové aktivity tak, aby v každém specifickém buněčném typu byla aktivní pouze správná sada genů.
Dnes víme, že mikroRNA mohou ovlivňovat stovky různých genů, což umožňuje složitou a přesnou regulaci genových sítí. Nesprávná funkce mikroRNA může vést k vážným onemocněním, jako je rakovina nebo vrozené vady. Tento objev tak zásadně přispěl k našemu porozumění vývoje a fungování organismů.
Ambrosův a Ruvkunův výzkum otevřel nové pole v genetice, které má hluboké důsledky nejen pro pochopení základních biologických procesů, ale i pro léčbu nemocí.
Zdroj: NobelPrize.org