Starověký Efez ležel na pobřeží Egejského moře nedaleko dnešního tureckého Izmiru a patřil k centrum antického světa. Stál zde třeba Artemidin chrám řazený mezi sedm divů starověkého světa. Samozřejmě jen do doby, než lehl popelem při požáru, jenž byl dílem žháře Hérostrata.
Oktagon představuje další významnou stavbu v tomto městě. Jeho trosky se podařilo objevit v roce 1904 a nejprve byl považován za monument oslavující válečné úspěchy. Při dalších výzkumech v roce 1929 však byla v Oktagonu objevena pohřební komora. Ležel v ní mramorový sarkofág plný vody. Nenesl žádný nápis a nebyly v něm dary, které by napověděly něco víc o identitě nebožtíka. Ležela v něm kostra. Rakouský archeolog Josef Keil z ní vzal z nejasných důvodů pouze lebku. Zbytek ponechal v sarkofágu a pohřební komoru opět uzavřel.

Vykopávky v Efezu
Keil odvezl lebku bez spodní čelisti nejprve do Německa, kde působil jako profesor. Tam také provedl první popis nálezu. Došel k závěru, že v Oktagonu byla pochována velmi významná osoba, nejspíš žena ve věku kolem 20 let. Neudával stáří nálezu a zdržel se spekulací o identitě nebožtíka, ale i tak připravil půdu dalším generacím badatelů, kteří už se nezdráhali popustit uzdu fantazii.
Arsinoë versus Kleopatra
Rakouská archeoložka Hilke Thürová došla k závěru, že v Oktagonu byla pohřbena Arsinoë IV. – tedy mladší nevlastní sestra Kleopatry (přesněji Kleopatry VII.). Thürovou k tomu vedl Oktagon, který byl podle ní kopií jiného divu světa - majáku z ostrova Faros nedaleko egyptské Alexandrie. Arsinoë IV. byla jedním z pěti dětí faraóna Ptolemaia XII. Mohla si tedy dělat nároky na egyptský trůn stejně jako její starší nevlastní sestra Kleopatra.
Ta však měla lepší pozici, protože se dala do kupy s Římany, konkrétně s Caesarem a později s Markem Antoniem. Arsinoë IV. dokonce v letech 48 až 47 př, n. l. obléhala nevlastní sestru v Alexandrii. Klíčovou bitvu s Kleopatřiným vojskem podporovaným Caesarem však prohrála. Padla do zajetí a v roce 46 př. n. l. byla v řetězech eskortována do Říma. Nakonec skončila v azylu v Artemidině chrámu v Efezu. Pro Kleopatru ale představovala stále riziko, a tak ji nový Kleopatřin spojenec Markus Antonius nechal v roce 41 př. n. l zavraždit. Život Arsinoë IV. vyhasl v pouhých 22 letech.
Hrobka v Efezu
Mohla Arsinoë IV. skončit v mramorovém sarkofágu v efezském Oktagonu? Hilke Thürová se domnívá, že ano. Podle ní byla v této stavbě pohřbena významná žena ve věku kolem 20 let s vazbou na Egypt, a to zhruba v době, kdy měla v Efezu zemřít Arsinoë IV. To je podle Thürové příliš mnoho náhod najednou.

Pokus o rekonstrukci vzhledu ženy z Oktagonu
Vědci se dokonce pokusili rekonstruovat vzhled ženy pochované v Oktagonu, i když k tomu neměli nic víc než pár fotek lebky publikovaných v 50. letech minulého století. Samotná lebka se totiž ztratila. Bylo jasné, že ji Keil převezl do Vídně, kam z Německa přesídlil, a že tam byla počátkem 50. let podrobena klasickým antropologickým měřením. Pak se po ní slehla zem. Podařilo se ji nalézt až koncem roku 2022 a identifikovat jednak podle fotek z 50. let, ale hlavně podle Keilovy popisky „Ephesos Heroengrab“ přímo na lebce. Ta je patrná i na fotkách z 50. let.
Osudy zbytku kostry včetně spodní čelisti jsou ještě záhadnější. Keil je ponechal v sarkofágu. Když však byla pohřební komora v 80. letech znovu otevřena, byl sarkofág prázdný a nějaké lidské kosti ležely ve dvou výklencích. Patří tyto ostatky k lebce, kterou Keil odvezl v roce 1929 do Německa? To nedokázal nikdo ani potvrdit, ani vyvrátit.
Nové analýzy
Tým vědců vedených Gerhardem Weberem z univerzity ve Vídni nyní podrobil lebku připisovanou Arsinoë IV. zevrubnějším analýzám. Datováním radiouhlíkovou metodou zjistili, že stářím zapadá do doby kolem roku 41 př. n. l., kdy byla Kleopatřina sestra zavražděna. Analýzy DNA izolované z lebky a stehenní kosti vyzvednuté před dvaceti lety z efezského Oktagonu potvrdily, že patří jedné a téže osobě. A vzápětí přišel šok
Dědičná informace z lebky i stehenní kosti obsahovala chromozom Y, který nesou v dědičné informaci muži. Velmi důkladné studium lebky pomocí počítačové mikrotomografie navíc odhalilo, že chlapec zemřel ještě před pubertou. To znamená, že byl starý 11 až 14 roků. Potvrdily to i detailní snímky kořenů zubů a lebeční spodiny. Izotopové analýzy kostí zase prokázaly, že hoch neměl nic společného s Egyptem. Narodil se a vyrůstal na území dnešní Itálie nebo na Sardinii.

Analýza lebky publikovaná v časopisu Scientific Reports
I když všechny předchozí studie došly k závěru, že v Oktagonu byla pochována zdravá mladá žena, Weber a jeho tým zpochybnili také chlapcův zdravotní stav. Hoch měl srostlý jeden z lebečních švů, který zdravým lidem srůstá až ve věku nad 65 let. Lebka proto vykazovala jasnou asymetrii.
Spodní čelist sice chybí, ale z tvaru čelistního kloubu a z opotřebení zubů na horní čelisti vyplývá, že byla abnormálně narostlá a hoch musel mít velké problémy se žvýkáním potravy. Příčina této deformace není jasná. Podle Webera a spol. mohlo jít o následky avitaminózy D čili křivice, ale na vině mohl být i genetický defekt, např. Treacher-Collinsův syndrom.
Je jen málo věcí, které jsou po nejnovější analýze publikované ve vědeckém časopise Scientific Reports jasné. Nevíme, kdo byl hoch pochovaný v Oktagonu. Netušíme, proč skončil v tak významné hrobce. Jednou z mála jistot, které máme, je fakt, že v efezském Oktagonu nebyly nalezeny ostatky Arsinoë IV.