Nová forma elektroniky se dokáže vypařit, stačí na dálku zadat příkaz

  • Vědci vytvořili nový systém samozničující se elektroniky
  • Tento elektronický systém se dokáže vypařit i pomocí vzdáleného příkazu
  • S použitím se počítá například u různých senzorů a internetu věcí
Nová forma elektroniky se dokáže vypařit, stačí na dálku zadat příkaz | Cornellova univerzita

Vědci a inženýři z Cornellovy univerzity (New York, USA) představili nové řešení pro samozničující se elektroniku, která tak nezatěžuje prostředí a může sloužit jako ideální forma například senzorů v přírodě a v rámci dalších biologických struktur.

Současná elektronika je v drtivé formě tvořená těžkými kovy, což znamená výraznou zátěž pro přírodu. Těžké kovy se z biologických soustav odstraňují velmi pomalu a dokážou znečišťovat třeba důležitou pitnou vodu, půdu a tím pádem i další živiny, ze kterých žijí jak různé organismy a zvířata, tak i lidé.

Existují tak první různé formy elektroniky, která je už od počátku vytvořená tak, aby se velmi rychle rozpadla a nezanechala za sebou toxické látky a těžké kovy. Nyní ale přichází náznak toho, čeho se dočkáme do budoucna.

Prostě se vypaří

Nová forma elektroniky patří do skupiny samozničující se elektroniky, v tomto případě je ale systém ještě pokročilejší a ovladatelný. Takřka celý obvod se totiž dokáže rozpustit a vypařit ve vzduchu bez toho, aniž by zůstaly jakékoli škodlivé látky.

Zatímco dřívější systémy samozničující se elektroniky se rozpustily automaticky například při vyšší teplotě, při kontaktu s vodou či vlhkosti, v tomto případě mohou inženýři přesně určit, kdy se obvod má zničit a postupně vypařit.

Systém využívá kombinace čipu z rozšířeného oxidu křemičitého (SiO2), který se běžně vyskytuje v přírodě. Tento čip je zabalen ve slupce z polykarbonátu, ve které se nachází dutiny naplněné rubidiem a fluoridem sodným. Oba tyto chemické prvky spolu dokážou chemicky reagovat a ve výsledku rozpustit celou obálku i s čipem na miniaturní kousky, které se posléze vypaří.

Sebedestrukce dle rozkazu

Tou skutečně zajímavou technologií této architektury je právě možnost nechat elektroniku zničit a vypařit na dálku, pomocí bezdrátového signálu. V rámci miniaturních ventilů z grafenu a nitridu lze totiž pomocí radiového signálu ovládat právě zmíněnou chemickou teplotní reakci, která se spustí mezi fluoridem sodným a rubidiem.

V poslední fázi chemického procesu dojde ke vzniku a uvolnění kyseliny fluorovodíkové, která se postará o rozpuštění i kovových částí elektroniky.

Pro malé i velké použití

Tvůrci uvádí, že hlavní výhodou také je, že lze tuto architekturu velmi dobře škálovat a jednotlivé bloky lze snadno spojovat pro tvorbu komplexnější obvodů.

Možnosti použití jsou jasné – například u senzorů nasazených v přírodě nebo s biologickými strukturami. Tímto způsobem lze rychle rozhodit spousty miniaturních a extrémně levných senzorů třeba na danou oblast pro rychlý sběr dat a jakmile dojde k dokončení úkolu, na dálku se pošle příkaz ke samozničení, takže nedojde ke znečištění daného místa.

Diskuze (9) Další článek: Český student pracuje na technologii, která elektronice ušetří až 90 % energie

Témata článku: Věda, Příroda, Výzkum, USA, Čipy, Ekologie, Použití, Miniaturní ventil, Příkaz, New York, Chemický prvek, Těžký kov, Kovová část, Cornellova univerzita, Poslední fáze, Elektronický systém, Radiový signál, Vysoká teplota, Hlavní výhoda, Zajímavá technologie, Bezdrátový signál, Biologická struktura, Forma, Senzor, Celý obvod

Určitě si přečtěte