prostě klasika zvaná lidstvo, raději ať nás je 100 miliard, žijeme na prostoru vlakového kupé a žereme neidentifikovatelné amarouny, než věnovat úsilí regulaci velikosti populace (pochopitelně na humánním principu, ten nehumánní zvládáme dobře), mít každý před barákem zahradu a jíst zdravě.