Tak to shrneme. Další mě jistě opraví. Člověk tam leží a otáčí se, působí na něj tíhová síla Země a odstředivá síla (v různé intenzitě dle vzdálenosti od středu otáčení) a tyto síly se sčítají, takže na něj působí síla šikmo pod jeho nohy, zatímco na hlavu síla hlavně k zemi, může se mu tedy možná zdát, že padá dozadu (nebo leží). K tomu ještě se kolem něho rychle točí celá místnost (z jeho pohledu) zatímco on (křivě) stojí/leží, takže je v rozporu to co vidí a to co cítí. Aby toho nebylo málo, roztočí se mu po rozběhnutí centrifugy v polokružných chodbách rovnovážného ústrojí kapaliny a nějakou dobu trvá, než se ustálí. Do té doby mu musí být skutečně šoufl, pak si jakože zvykne, než to začne zas brzdit. K tomu navíc má hlavu blízko osy otáčení, takže na spodní část těla působí větší tíha směrem k nohám než na hlavu, takže krev se hrne do nohou.
Podle mě je to jen blicí automat a mučící nástroj a ne řešení jak dopravovat lidi k Marsu bez rizika dlouhodobého pobytu v mikrogravitaci. Ale kdo ví. Dlouhodobá mikrogravitace způsobuje celou škálu zdravotních problémů, postihuje kosti, cévy, svaly, zrak a další věci. Ale ví se, tyto problémy se neobjevují, pokud je tělo alespoň v 0,3 G. Neboli zařízení na malou gravitaci nemusí mít až tak velký poloměr, nebo se otáčet tak rychle.
(asi jsem to spatně spočetl, už to neumím, ale vyšlo mi, že na 1/3 G by mělo stačit otočení kolem osy s poloměrem kabiny 5 m za cca 7,8 sekundy??)