Vědci vyvinuli lék, který dokáže zničit nejsmrtelnější mozkové nádory – glioblastomy. Lék, označovaný jako Z4P, úspěšně překonává hematoencefalickou bariéru – ochrannou vrstvu, tvořící přechod mezi mozkovými kapilárami a mozkovou tkání, která chrání neurony před cizími hrozbami – a účinně likviduje rakovinné buňky. O naději pro nemocné informuje web Study Finds.
Série experimentů prokázala, že malá molekula likviduje všechny nádorové buňky a zároveň neškodí zdravé tkáni. Výsledky byly popsány jako „velmi slibné“, protože u myší, které byly podrobeny této léčbě, nedošlo k recidivě ani po šesti měsících.
Velmi nadějné výsledky
Z4P působí synergicky s chemoterapií, která však sama o sobě nepřináší tak pozitivní výsledky. V případě pacientů léčených pouze pomocí chemoterapie se nádory rychle vracely a šířily. Toto zjištění zdůrazňuje naléhavou potřebu zdokonalit léčbu glioblastomů, které jsou často nevyléčitelné.
Mezinárodní vědecký tým, stojící za přípravkem Z4P, se domnívá, že by se mohl do pěti let dostat do klinické praxe a představovat významný průlom s možným dopadem na další agresivní druhy rakoviny. „Jedná se o první jednoznačné výsledky u nádorů mozku, které mohou vést k léčbě bez nutnosti operace a ozařování.“ uvádí profesor Leif Eriksson z Göteborské univerzity v prohlášení pro média.
Vědci již začali zkoumat použití látky u dalších agresivních forem rakoviny, jako je rakovina slinivky břišní, rakovina prsu či určité druhy rakoviny jater. Z hlediska mozkových nádorů existují i jiné typy, které se vyvíjejí jinak než glioblastomy, bohužel u těchto forem rakoviny nová metoda nefunguje.
Glioblastomy jsou známé svou smrtelností
Podle Národní společnosti pro mozkové nádory podlehne glioblastomu ve Spojených státech každoročně více než 10 000 osob. Jen méně než sedm procent pacientů s touto formou rakoviny přežije více než pět let od stanovení diagnózy. Znepokojující je, že statistiky přežití a úmrtnosti se již několik desetiletí prakticky nemění.
Rakovinné buňky, zejména ty, které tvoří agresivní nádory, v zoufalé snaze o přežití napadají zdravé buňky. Z4P působí tak, že blokuje mechanismus, který v nádoru stimuluje produkci bílkovin, což vyvolává buněčnou smrt v důsledku stresu.
„Nyní se nám podařilo zastavit toto napadání tím, že jsme do buněk vložili speciálně vyvinutou molekulu, která inhibuje jeden z adaptačních mechanismů v rakovinných buňkách. To způsobí sebedestrukci rakoviny,“ vysvětluje Leif Eriksson. Ke zdokonalení verze Z4P, která dokáže proniknout hematoencefalickou bariérou, jež obvykle brání vstřebávání většiny léčivých přípravků, byly použity pokročilé počítačové simulace.
Nová metoda boje proti rakovině
„Dnes se léčba rakoviny skládá z chirurgického zákroku, ozařování a chemoterapie. Bohužel se nepodaří zničit všechny rakovinné buňky a nádor se vrací. Po recidivě rakoviny se nádorové buňky často rozšířily a vyvinuly si rezistenci,“ hodnotí Eriksson stávající možnosti léčby.
Tato technika, popsaná v odborném časopise iScience, se vzhledem k odlišným vývojovým cestám u jiných forem rakoviny mozku nepoužívá. Současnou léčbu mozkových nádorů často provázejí závažné vedlejší účinky, z nichž u Z4P nebyly zjištěny žádné.
Zvířata léčená Z4P si zachovala svou hmotnost, nevykazovala žádné znatelné změny chování a neměla žádné známky poškození jater. Rozsáhlé laboratorní testy na buňkách ukázaly, že látka není toxická ani při velmi vysokých dávkách.
Profesor Eriksson a jeho tým nyní optimalizují léčebný postup a plánují další studie na zvířatech. Jsou přesvědčeni, že Z4P by měl být rychle začleněn do klinické léčby. „Do značné míry záleží na tom, zda se podaří získat finanční prostředky, které umožní co nejrychlejší uskutečnění jednotlivých kroků. Pokud budu optimistický, možná to bude trvat pět let.“
