Od roku 2015 Američané zrecyklovali méně než 10 % použitých plastů. Důvodem přitom není jen to, že jsou líní, ale i skutečnost, že recyklace řady plastů je velmi obtížná.
Odborníci z Berkeley Lab se tuto nepříznivou situaci rozhodli změnit a vyvinuli plast, který lze recyklovat opakovaně. Konkrétně se jedná o poly(diketoenamin), zkráceně PDK.
Jak nejspíš víte, plasty obsahují velké molekuly známé jako polymery, které vznikají z tzv. monomerů. Chemikálie, které se do nich přidávají (například kvůli lepší pružnosti či tuhosti finálního produktu) se na tyto monomery často pevně vážou, což způsobuje problémy.
Když totiž pak někdo chce použít recyklované monomery k výrobě nových plastů, nemůže s určitostí vědět, jaké vlastnosti tyto plasty „zdědí“ od svých předchůdců.
Oproti tomu v PDK jsou vazby mezi monomery a chemickými aditivy reverzibilní – pokud je materiál umístěn do vysoce kyselého roztoku, dojde k jejich rozpuštění.
„Většina plastů nebyla nikdy vytvořena pro recyklování,“ uvedl badatel Peter Christensen v tiskové zprávě. „Ale my jsme objevili nový způsob sestavování plastů, který recyklaci zohledňuje z molekulárního hlediska.“